UPOZORNĚNÍ: Stránky obsahují militantní, drastické
a potenciálně psychicky nebezpečné informace.
Může-li vás to jakkoliv poškodit, tyto stránky opusťte!!

Bodla – zákeřné chladné zbraně

.

Co jsou bodla

Bodla jsou jednoduché krátké bodné zbraně, často improvizovaného charakteru. Dosahují přibližně délky nože, ale častěji jsou o něco delší, aby umožňovaly bezproblémový zásah vnitřních tělesných orgánu protivníka. Jako bodlo lze použít vhodnou tyčovinu s hrotem z prakticky jakéhokoliv materiálu, který pevnostně vydrží namáhání při bodání. Na jednom nebo obou koncích mají vytvořený hrot, nemají však ostří jako nože nebo dýky.

Specifika bodla jako zbraně

Velkou výhodou bodla je jeho nenápadnost, možnost ukrytí a snadná přenositenost. Nevýhodou je relativně nízký ranivý efekt mimo vitální tělesné oblasti kdy bodlo, oproti třeba noži vytvoří ve tkáni jen úzký bodný kanál, který téměř nekrvácí a na zasaženého protivníka má často nulový zastavovací efekt.

Bodla se proto příliš nehodí jako zbraň na sebeobranu. Spíše jsou využívána jako zbraně zákeřné, k útokům zezadu nebo v davu. Profesionál, který ví kam a jak bodnout, může zlikvidovat cílovou osobu nenápadně a bez velkého rozruchu kolem. Lze je také snadno vyrobit nebo zakoupit přímo v místě použití. odpadá tak riziko, jejich převozu přes hranice nebo zpětného vystopování zbraně k výrobci.

Improvizovaná bodla, okamžitě dostupná z běžných předmětů denní potřeby

Bodlo může být z kovu, plastu, ze dřeva nebo i třeba z pevně do ruličky smotaného papíru s vloženou propisovací tužkou. Jako bodlo se dají použít mnohé běžně civilní předměty, které lze sebrat nebo zakoupit bez nutnosti povolení prakticky v kterékoliv zemi na světě.

Může to být šroubovák, pletací jehlice, grilovací jehla, jídelní hůlky, pevná propisovací tužka, sportovní šíp do kuše nebo luku, zubní kartáček s nabroušeným koncem, dlouhý hřebík, sekáček na led, deštník s pevným hrotem, drát z výpletu kola bicyklu, kulatý nebo čtyřhranný zámečnický pilník, zašpičatělý konec rukojeti vhodné lžíce nebo vidličky a mnoho dalšího…

Asijské jídelní hůlky

Specifickým druhem bodla mohou být klasické asijské jídelní hůlky používané v páru. Ty kvalitnější, nelakované z rostlého bambusu nebo vzácného druhu dřeva vykazují obrovskou pevnost při namáhání v ose, vysokou pružnost, nemagnetičnost (lze pronést přes detektor) a naprosto uvěřitelný civilní účel držení.

Výhodnější k bodnutí jsou hůlky s úzkým hrotem a poněkud zaoblenější koncovou částí určenou k držení mezi prsty. Pokud nemají konce hůlek ideální tvar, lze je vzít i na veřejných místech někam na WC nebo do umývárny a snadno je zašpičatit rychlým obroušením o drsný kamenný obklad stěny nebo na cementu ve spárách mezi kachličkami.

Pro útočníka, kterému není cizí praktikování bojového umění s přímým kontaktem a tedy kladením důrazu na zpevňování úderových ploch a nebo pro člověka střetávajícího se denně s fyzickou prací, není problém přímé použití jídelní hůlky k bodnutí tak, že ji sevře v pěsti a palec přitiskne na její horní konec. Hrotem trčícím zespodu pěsti se pak bodá. Odolná a zocelená dlaň je schopná takto absorbovat i velmi tvrdé rázy působící na hůlku například při pronikání přes lebku. Při silném a správně provedeném bodu není problém prorazit plechovou konzervu přes víčko i dno jedním úderem.

Kdo nemá pevnou dlaň a bojí se vlastního zranění, může rukojeť jídelní hůlky omotat leukoplastí z autolékárničky, kapesníkem z kapsy, složeným papírem ze stránky nějakého časopisu nebo třeba vícekrát omotaným proužkem toaletního papíru.

Maskování zákeřného účelu bodla

Je-li jako bodlo nesen předmět denní potřeby, měl by jeho uživatel předpokládat i možná podezření při osobní prohlídce a proto je vhodné samotné bodlo doplnit i nějakým drobným předmětem, který přirozeně předjímá jeho ryze civilní účel. Při volbě šroubováku jako bodla je vhodné mít ssebou i několik šroubků a připravenou vhodnou historku o budoucí opravě nebo kutilském záměru. Grilovací jehly je vhodné doplnit neseným balíčkem s kousky masa a zeleniny na gril a třeba i okopírovaným kuchařským receptem. Pletací jehlice přímo vybízí k doplnění o klubíčko příze nebo třeba žensky časopis o pletení. K zubnímu kartáčku přirozeně náleží pasta, k šípu z kuše aspoň složený papírový terč, k sekáčku na led třeba malou láhev alkoholu. Čím nenápadnější nošení bodla a čím přirozenější vysvětlení jeho držení, tím samozřejmě lépe.

Těsně před použitím lze bodlo maskovat jako součást oděvu, vložit jej do srolovaných novin, schovat v rukávu nebo v nohavici, vložit do PET lahve s nápojem, zapíchnout do bochníku chleba nebo do dlouhé bagety, zasunout do brčka v nápoji z rychlého občerstvení, zastrčit do hřbetu knihy.

Kam s bodlem útočit

Vzhledem k poměrně omezenému ranivému efektu, kdy zranění bodlem vytváří v tkáni jen poměrně úzký ranivý kanál, je pro přemožení nebo likvidaci protivníka nutné zasáhnout přesně definovaná zranitelná místa, kde zásah i úzkým hrotem vyvolá těžké zranění a smrt.

V oblasti těla se jedná zejména o srdce a největší tělesnou tepnu aortu. ty se zasahují z přední strany přímým bodem přes žebra, ze spodu šikmým bodem vzhůru přes solar plexus, zezadu shora dolů přes jamku nad klíční kostí, zezadu přes žebra a vyjímečně, při vhodném natočení těla například ležícího protivníka bodnutím do srdce přes podpažní jamku (známá rána dýkou z milosti, kdy byli takto usmrcováni přemožení rytíři sražení v bitvě z koně).

V oblasti krku se zasahují zejména procházející tepny, hrtan a jugulární jamka. Nejvíce útoků s cílem okamžitě usmrtit však směřuje do oblasti hlavy s cílem proniknout lebkou a zasáhnout mozek. Podle pevnosti a délky bodla lze provést bodnutí zezadu zdola vzhůru v místě, kde se napojuje páteř na lebku, zboku přes otvor ucha nebo přes slabou spánkovou kost a zejména pak zepředu přes oční důlek nebo vzhůru některou nosní dírkou, kde je mezi nosohltanem a dutinou lebeční jen velmi slabá kostní přepážka.

V případech, kdy není potřebná okamžitá fyzická likvidace protivníka, ale účelem útoku je jeho znehybnění, fyzické vyřazení či omezující zranění, lze útočit i na mnohá další místa a oblasti, jako jsou zejména velké klouby a vnitřní orgány, zejména pak játra, slezina a ledviny. Na tyto oblasti se útočí formou vícečetných rychle po sobě jdoucích bodnutí. Při krátkém a pevném přidržení protivníka jednou rukou jej lze během dvou-tří sekund rychle tři až šestkrát bodnout, což způsobí v zasaženém místě značnou bolest, omezení pohyblivosti a v případě vnitřních orgánů i rozsáhlejší vnitřní krvácení.

Speciálně upravená bodla pro zvýšení ranivého efektu

Občas byly ve světě použity i sofistikovanější konstrukce bodla, kdy například tyčovina měla podobu úzké, na hrotu seříznuté trubky a trochu tak připomínala zvětšenou injekční jehlu. Do jejího konce u rukojeti byl pak vložen malorážkový náboj, kterému byla dutá trubka vlastně hlavní. Přes náboj na konec hlavně byla potom nasunuta a pootočením zajištěna dutá rukojeť s hrotem s funkcí úderníku na svém dně. Při prudkém vbodnutí bodla do oběti byla hlaveň přitlačena ke dnu rukojeti, čímž hrot úderníku odpálil náboj. Oběť tak byla nejen atakována bodnutím, ale zároveň jí do těla pronikla i malorážková střela, která způsobila zranění než jen samotné bodnutí. Jelikož při výstřelu došlo až po kontaktu s tělem oběti při bodnutí, byly veškeré výstřelové plyny a tedy i akustický hluk pohlceny jeho tělem. Jednalo se o extrémně jednoduchou a účinnou zbraň, ale její spolehlivost a funkce záležely čistě na schopnosti útočníka provést dostatečně rychlé a razantní bodnutí.

V jižní Americe byly svého času mezi pouličními gangy v oblibě bodla s volným dutým hrotem, který se po vbodnutí uvolnil a zůstal v těle. Jeho dutinka obsahovala přírodní jed (často snadno extrahovatelný akonitin z oměje, nebo o něco méně účinný ale o to snadněji dostupný nikotin, extrahovaný alkoholem z náplastí typu nicorete.). Mnohdy stačilo i potření zvířecím trusem, který způsobil oběti otravu krve v podmínkách chudinských čtvrtí velmi těžko léčitelnou.

Používání bodel k likvidaci soupeřů pak postupně upadalo se stále snadnější dostupností střelných zbraní v těchto komunitách. Svou brutální účinnost a četnost použití si však bodla leckde uchovala v takových prostředích jako jsou například věznice.

.

Marek Chlíbek – Dago

..

komentářů 7

1 Martin Š { 18.03.16 at 1.24 }

Podnětné. Jenom si říkám, když bych měl šíp, přišlo by mi snazší/logičtější si vzít oblečení, ze kterého můžu snadno vytáhnout co nejsilnější gumu, a krátkou trubku s dírami pro uchycení té gumy, která poslouží jako prak a zároveň „hlaveň“ pro usměrnění šípu. Značně by se rozšířily možnosti nasazení, obzvlášť, pokud by byl využit šíp s nikotinovou (případně doplňte vhodný alternativní jed) kapslí uvnitř hrotu.

2 Jarek { 29.06.14 at 21.15 }

Ale zdaleka úplně nejlepší je ten tvůj naprosto klidný a pohodový výraz 😀

3 Jarek { 29.06.14 at 21.13 }

U tohohle videa jsem si vzpomněl na starší záběry na téma skrytého pohybu s bojovým nožem…. v obou případech tam máš Marku na sobě podobné tričko s tou pistolí. V tom prostředí, v davu mezi lidmi, to zajímavě kontrastuje a vypadá to dobře. Zkrátka je na těch záběrech hned vidět, koho v tom davu hledat 🙂

4 PARAGUNS { 07.02.14 at 12.42 }

Vrátím se jenom k těm „Americkým“ bojovým zkratkám.
Máš pravdu Dago že to je dnes takový trend (většinou u AS a PB), ale taky je pravda že to dnes v praxi bez znalostí jazyků (převážně těch světových) nejde. Proto je AJ a její zkraty opravdu potřebné, stejně jak tomu bylo v minulosti s RJ, bez znalostí jazyků jistá komunikace v národnostně smíšených týmech nemůže fungovat.

5 PARAGUNS { 25.01.14 at 18.11 }

Netušil jsem Dago že se orientuješ (a to dost dobře) i v tomhle směru. Rád bych na toto téma napsal něco nového, ale ty jsi to podle mého napsal dostatečně dobře, tak že bych se více méně jen opakoval.
Jen dodám, klobouk dolů před lidmi co si tímto za WWII prošli a je jedno jestli v SOE, OSS, 2. Paradesantní Brigádě, nebo jako partyzáni. Můj obdiv patří i civilům kteří je podporovali a riskovali tak ne jenom život svůj, ale i životy svých nejbližších.
Zajímalo by mě kolik lidí by dnes opustilo rodiny, domovy a v nich veškeré to až zbytečné vybavení a šlo bojovat za vlast někde do světa, nebo někomu zdarma pomáhali a riskovali tím svůj život?? Raději ani asi nevědět….

6 Marek Chlíbek { 25.01.14 at 11.34 }

To máš pravdu. SOE vůbec vyvinula spoustu vychytávek, které byli jednoduché, snadno použitelné a hlavně dobře funkční. Dnes tohle umění bojové improvizace v armádách docela upadá. Všechno se „rve“ silou nebo technologií a vojáci jsou prakticky cvičeni přežít jen několik dní nebo dokonce hodin, než je najde záchranná jednotka spoléhající na velkou okamžitou palebnou převahu.
Bojovníci-výsadkáři cvičení za WW2 v Anglii byli každý jeden muž samostatnou bojovou jednotkou. Byli schopni zcela samostatně bojově působit, opatřovat si informace i se uživit na území ovládaném nepřítelem, nebo k tomu byli aspoň velmi reálně cvičeni. Jejich časté neúspěchy po nasazení mi připadají často víc jako selhání týlové operativy zajišťující přípravu a vysílání výsadků na akce bez statistické šance na úspěch. tak, co byli tihle lidé schopní často uskutečnit je, když ne obdivuhodné tak minimálně velmi inspirující a poučné.
Škoda, že i na poli bojových dovedností vládnou především módní trendy a tak dnes spousta bojovníků podřizuje svou přípravu takovým podružnostem jako jsou nákupy taktických doplňků v tom zrovna moderním maskovacím potisku, zvládání správné výslovnosti amerických bojových zkratek a zkoumání před zrcadlem, které značkové tactical brýle jim sedí nejlépe ke krátkému účesu.
Nic proti tomu, ale třeba zrovna ta původní metodika výcviku britských commandos je hodně povedená a dobře využitelná i v dnešní době.

7 PARAGUNS { 25.01.14 at 10.47 }

Bodlo s rukojetí (které se používalo na omráčení) používali i naši Českoslovenští vojáci vycvičení SOE (Special Operations Executive – Oddělení Zvláštních Operací) v „Albionu“ (Spojeného Království) kteří po speciálním výcviku (většinou v Skotských STS) který se skládal s několika částí seskočili do Protektorátu Čechy a Morava, Slovenska, Jugoslávie atd. Nejznámější jsou Kubiš s Gabčíkem z Operace Antropoid (Lidoop), ale i další celkem přes 100 ČS parašutistů a přes 30 speciálních operací.