Chcete opravdu do Legie? Chcete se stát opravdu Legionářem?

Chcete opravdu do Legie? Chcete se stát opravdu Legionářem? Pro ty z vás, co jsou pevně rozhodnutí, tu mám pár postřehů, který podstatně ulehčí vaše rozhodnutí vstoupit do CL (nebo se na to vykašlat). Je to delší, ale vím zcela jistě, že ten kdo se legionářem chce stát, si to přečte až do konce. Na konci pak budete pevně rozhodnutý vstoupit (nebo nevstoupit) a budete mít základní znalosti, které vám podstatně ulehčí minimálně prvních pár týdnů vašeho angažmá v Legii.

Hned na začátku se musim zmínit o problému tohodle fóra. Ještě tak 6 let nazpátek sem chodili legoši s poctivě odslouženým servisem (třeba Leg.Michel, Standa Gazdík) a snažili se odpovídat na dotazy zvědavců. Kluci, co do Legie skutečně chtěli se na nic neptali a jen četli odpovědi. Po nějaké době se legoši vytratili (přesídlili jinam) a na jejich místo se dostali kluci, který Legii poznali maximálně v Augbani. Hodně vyjímečně v Castlu. Fórum tak postupně změnilo svojí náplň. Místo rady „JAK SE DOSTAT DO LEGIE“ se změnilo na „JAK SE DOSTAT DO ŠTRASU“ nebo „JAK SE DOSTAT ZE ŠTRASU DO AUBAGNE“.. Pokud tedy někdo absolvuje cestu až na jih a vydrží tam aspoň jeden den, vrací se už jako hrdina a všem vypráví o tom, jak to v „tý legii“ vlastně vypadá. Nic ve zlým. Každý, kdo se tam sám vydá namísto sezení u kompu a psaní proseb o doprovod, aspoň něco dokázal. A pro lidi, co už ve Štrasu nebo na jihu taky kdysi byli, je tohle vyprávění přinejmenším nostalgický, protože to vyvolává řadu vzpomínek. Můžeme vidět, jak se vlastně časy (ne)mění. Jenže informační hodnota těhle reportů pro kluky co se do Legie chystají skutečně vážně je ale malá a hlavně strašně zmatená. Taky proto, že samotný kluci co ty informace píšou se v přijímacím procesu Legie a v jejím běžným chodu orientujou jen hodně povrchně.

Za dva týdny co navštěvuju tohle fórum sem si přečetl většinu posledních vláken. Těch rozumných komentářů je v nich jen pár. Zbytek mi přijde že ho píšou malý děti, co chodí na tohle fórum jen aby si něco dokázali. Když mi bylo 9 let, tak jsem jel poprvý sám autobusem z Plzně do Olomouce za mojí bábou. Naši mě vzali k busu, řekli „běda jak se ztratíš, babka na tebe v OL čeká!“ a bylo to. Dneska není několik plnoletejch kluků schopných koupit si lístek na bus a jet sami do Štrasu nebo Paříže.. Nejdřív je třeba mámu poprosit o sundání plín. Pak až uvažovat o Legii.

Jak teda začít? Vezmu to asi tak nějak popořadě. Pokud máte sundaný plíny a nedělá vám problém koupit si u paní prodavačky jízdenku do ciziny a vyrazit SÁM do světa, máte na půl vyhráno. Kdysi bylo hodně velký plus, když jste měli jízdenku jednosměrnou a u sebe jen pár franků. Měli jistotu, že nejste „turisti“ a že to myslíte se vstupem vážně. Psalo se to tušim i do papírů. Do Legie se dřív utíkalo před vaší minulostí, začít nový život. Kariéra, armáda, být vojákem, nový život a nebo třeba dobrodružství byli dobrý důvody pro vstup, který se vepisovali do formulářů. Kdo napsal ve třech důvodech peníze, měl mínusovej bod. Zlatokopy tam neměli rádi.

Od první chvíle co jste v Legii, jste sledovaný. Sleduje se vaše chování, váš přístup k ostatním EV(engage volontaire/ángažé volontér-angažovaný dobrovolník, uchazeč), k povinnostem, k legošům. Výsledky sledování se projeví v závěrečném rozhodnutí o přijetí. Ten kdo je pevně rozhodnutý že chce být legionářem, má tento přístup vždy kladý. Když vás ve Štrasu vyženou ven vytrhávat trávu z asfaltový cesty, je prakticky jasný, kdo půjde za pár dní do civilu. Kluci, co mají v hlavě Legii se sehnou hned k práci a bez řečí začnou trhat. A trhají do doby, než přijde CCH(caporal-chef/kaprál-šéf – od plusmínus sedmi let servisu) a neřekne stačí. Děti s plínama se tváří kysele, trhají otráveně a znuděně, brblají a každou chvíli chodí za batiment(batimó/budovu) kouřit. Odcházejí obvykle už ve Štrasu(náborové centrum) nebo v Aubagne(přijímač/výběrák na jihu). Pokud se čirou náhodou dostanou až do Castlu(výcvikáč), tak odcházejí do civilu tam nebo zdrhají hned po něm.

Kluci, co mají v hlavě Legii, mají už nějakou hrubou představu o tom co je čeká. Ví že to nebude med a že tam nebude mamka s plínama. Vidí jen to, že budou legoši v regiment(režimón-útvar) a že jednou by mohli mít dobrou pozici. Proto jsou splachovací. Nevadí jim řvaní, nadávky, buzerace, kopance, facky, rány pěstí. Nejsou ve školce. Jsou v armádě a jednou budou nasazovat svůj život a budou na nich záviset životy jiných. To bude jejich práce, to bude jejich povinost. Ví taky, že dokud nebudou mít minimálně hodnost caporal(kaprál – po plusmínus dvou letech), budou pořád jedno velký smradlavý nahraditelný hovno a každý jim to bude dávat denně najevo. Jako caporal už budete jen menší hovno, trochu hůř nahraditelný, a s aspoň malou troškou respektu u nadřízených. Legie je jedna z posledních skutečných armád světa. Tam si respekt ještě musíte sami zasloužit. Vlastní pílí a ohromnou vůlí.

Tohle všechno ale kluci ví a tak dělají corvée (korvé-úklid) s balai(balé-koště) a serpillière(serpijé-hadr) a jsou štastný. Seau(só-kýbl) s l´eau(ló-voda) a produit(prodují-jar) mají samozřejmě u stěny a ne „zabržděnej“ uprostřed couloir(kuloár-chodba). To by ho taky mohl někdo z caporalů nebo CCHů „odbrzdit“.. Kluci jsou taky štastný, když dostanou jako travail(travaj-práce) nettoyer(netuajé-čistit) toilettes(tualet-hazly). Legionáři nejsou čuňata a tak to není ani tak strašný. Horší to je s čištěním pisoárů(možná vás to šokuje, ale pisoár je i ve Francii pisoár ), ale vy nemyslíte na nic jinýho než na Legii a tak ten chlupatej bordel a zaschlou žlutou limonádu v klidu odstraníte. Ostatně, tohle výše vyjmenované bude až do obdržení hodnosti caporala vaše hlavní robota a „balé a serpijé“ budou vaši nejmilejší přátelé. A hlavní zbraně Ještě se vám Legie líbí?

Pokud ano, tak je to dobře. Legie se vás bude průběžně ptát na to, jak si vlastně vše představujete. A když máte v hlavě vidinu vaší kariéry soldat(solda-voják), bude se vám lépe odpovídat. Drtivá většina EV, které potkáte ve Štrasu, Paříži, Aubagne do Legie přišla kvůli prachům, žrádlu, posteli zdarma a kvůli představě, jak balí děvky na bílou képi a doma před kámošema machrujou, že Chuck Norris jim leští boty a říká pane. Tyhle děti v plínách neví o armádě nic a tak krmí legoše v kanclu kecama o tom, že budou „důzijem rep“(2REP-paragáni Legie) a tváří se přitom jako by zrovna osouložili Paris Hilton.

Člověk, který jim řekne co od Legie čeká a čeho tam chce dosáhnout a bude na něm vidět, že ví o čem mluví a v jeho očích se bude lesknout ten správný esprit(espri-hrdý duch, hrdé chování), má prakticky vyhráno. Tohle není rada pro děti v plínách, protože děti v plínách ten pohled nikdy mít nebudou. Ať to budou šidit jak chtěji. Kluci, který ví co od Legie čekají a co tam chtějí dosáhnout, si tímto pohovorem připíšou hodně plusových bodů a s největší pravděpodobností (pokud dosáhnou i dostatečného počtu bodů v psycho/iq testech) se už v Aubagni o nich začne v papírech uvažovat jako o budoucích sous-off(suzof-zkratka sous-officier, poddůstojník).

První krátký rozhovor se odehrával ve Štrasu/Paříži. V Aubagne (óbáň-město na jihu u Marseille, hlavní přijímací a výběrové centrum Legie, 1RE) se podrobujete hned několika dalším, různě dlouhým pohovorům. A je jasné, že vždy byste měli mluvit pokaždé to samé. Nechcete přece lhát nebo vypadat zmateně a nerozhodně. To všechno jsou mínusové body a znamenají civil. Pohovory nejsou vedeny v češtině (vyjma Gestapa, když je tam český sous-off), ale většinou je přítomen tlumočník. A nebo promluví ruce a nohy.

Hlavní bod programu, kterým ovšem musíte projít, je psycho/iq test. Podle něj se stanovovalo vaše NG(nivo ženeral – hlavní úroveň vědomostí/schopností). Stupnice byla od 1 do 20. Nad 11 jste mohli být sous-off, pod 9 civil (pro nefrankofony). Max pro cizince bylo 17(pravděpodobně kvůli hodnostem). Minimum pro bílé Frantíky 7. Pro černé frankofony 5.

K testům není skoro co říct. Pokud jste dementi, tak je neuděláte. Pokud dementi nejste, nemáte se čeho bát. Drtivá většina dementů jsou děti v plínách.

Sportovní testy. Dřív pouze 12 min course(kúrs-běh)/courir(kurír-běhání) a nějaké abdo(lehsedy), dnes luc legere(lykležér-běh člunkový). Pokud běháte dálky, zkuste si při nich občas střihnout 100 metrů sprint. Kdo jen sedí doma u playstationa a cpe se knedlíkama od maminky, má smůlu. Dnes se prý zkouší i tractions(traksión-shyby). Pro člověka, který chce být vojákem je sport samozřejmostí a tak těch pár přítahů zvládne i kdyby je v civilu netrénoval. To samé corde(kórd-šplh na lano).

Když uvidíte někoho, kdo špatně běhal, dělal málo nebo žádné shyby nebo se nevyšplhal a přesto nešel do civilu – nedivte se. To bylo dřív, je to a bude to. Legie má důvod přehlídnout pro ni marginální problém pokud ten člověk umí francouzky, má dobré NG, dobrou kvalifikaci nebo dobré důvody, proč Legii nemůže jen tak opustit. V Castel(Kastl-městečko u Toulouse v jižní Francii, výcvikáč, 4RE) se vám fyzička zvedne na potřebnou úroveň a v regimentu si ji v prvních letech udržíte, někdy i vylepšíte. Proto se na sportovní test přikládá nejmenší důraz.

Poslední z testů je test zdravotní. Na rozdíl od sportovního se na něj klade důraz největší. Logicky. V Castelu je velká zranitelnost a pár dětí v plínách, co se tam bohužel dostalo a samozřejmě zranilo, se chtělo na Legii léčit a soudili se s ní o velký peníze. Vedle toho stojí výcvik jednoho EV desetitisíce euro a pokud se zraní, jsou to peníze vyhozené. Jako protiopatření se dělá takové vyšetření, které odhalí všechny možné příčiny budoucích zranění. Pokud máte genou(ženu-koleno), épaule(epol-rameno), jambe(žámb-nohu) po těžké operaci, bude to samozřejmě problém. Co je těžká operace, posoudí na infirmerie(ánfirmerí-ošetřovna). Neptejte se, jestli to můžete ututlat. Samozřejmě, že ututlat jde všechno. Ale Legie tyhle vyšetření nedělá proto, aby vás poslala do civilu. Legie narozdíl od vás ví, co vás příštích pár let čeká. A chce vás ušetřit zbytečných komplikací a i svých komplikací s vámi. Zmrzačených kluků se vždycky pár našlo. Jestli máte špatné koleno a zatajíte to, budete mít peklo. A když říkám peklo, tak myslím peklo. A ne od zdravotníků. Od vašeho kolena. V Legii má kolena načatý po Castlu většina kluků. Pokud ho máte špatný už teď, budete trpět dvakrát tolik. Jednou za koleno a jednou za celou sekci, která na vás bude naštvaná, až ji budete brzdit a přivádět k zuřivosti caporaly, CCHs a sous-offs. Jestli vám vypadává rameno a zatajíte to, vaše vina. Čtyři měsíce se budete ve výcviku třikrát denně vytahovat na hrazdě. Za třikrát vypadlé rameno byl civil. Tři neděle před koncem výcviku.

Otázka tedy není „co mám zatajit“, ale co mi nebude vadit v Castlu a dalších minimálně pět let v regimentu. Pokud vám nevadí skončit na vozíku, vaše věc. Pokud vám nevadí být za debila sekce, vaše věc. Pokud vám nevadí potupa, že jste jako ostatní nedokončili výcvik, vaše věc. Pokud umíte zatnout zuby, snášet neskutečnou bolest, překonat své maximum a držet krok s ostatními, taky vaše věc. Pro službu v Legii jsou třeba dva. Legie a Vy.

Brýle Legii nikdy nevadili (pokud nemáte popelníky). Když ani vám nevadí, tak není problém. Kromě nohou, rukou a hlavy k službě v Legii nic jiného nepotřebujete. Opět platí to, co ve sportu. I když v omezené míře. Pokud má někdo nějaký menší zdravotní problém (exém, neslyší na 100%, horší chrup atd.) a přesto projde testem, není to náhoda. Opět se nahlíželo na jeho esprit, kvalifikaci (pokud jste byl v civilu v nějakém řemeslu dobrý), NG, znalost francoužštiny+jiné jazyky a důvody vstupu do Legie. Tyto možnosti úlev a přimhouření oka má každý. I když se nejvíc užívají na frankofony (kluky mluvící francouzsky-Francouzi, Belgičani, Kanaďani, černoši, arabové atd). Legie potřebuje vždy získat minimální možný počet frankofonů do výcviku. Ve výcviku se jim tyto úlevy vrací v míře vrchovaté. Většina dezertérů ve výcviku jsou frankofoni.

Pokud máte za sebou tyto tři testy, máte z poloviny vyhráno. Poslední zkouškou odvahy je Gestapo. Tam budete vyprávět vše o sobě. Celou svou minulost, ve které se můžou objevit i rvačky a bitky, drobné krádeže atd. Pokud máte esprit a umíte se prodat, máte vyhráno na 99%. Ale pozor. Gestapo není od toho, aby si s váma povídalo o tom, kam jste jezdili o prázdninách za babičkou. Potřebuje odhalit kriminálníky, vrahy a bývalé dezertéry, co se šli angažovat s falešnými dokumenty. Pokud pojmou podezření a vy jim to nevyvrátíte, může být sous-off na Gestapu velmi „nepříjemný“. Jestli máte výraz drsňáka a budete mluvit, že jste chodil na palouk chytat motýly, může to znamenat civil. I kdyby to byla pravda. Budete za frajera, co si z nich dělá prdel. Pár Ukrajinců a Rusáků už takhle skončilo. Nedokázali, že nejsou mafiáni. Pokud nejste vrah, kriminálník nebo dezertér, ale máte takový výraz a sergent-chef se dívá až moc přísně, raději mluvte celou pravdu a k ní si rychle vzpomeňte, že jste býval chuligán..

Ale už pár desetiletí platí jedno: Co kdo nepoví, to Legie neví – ale co Legie chce, to se dozví..

Po Gastapu skončilo na pár dní vaše mučení. Pokud jste šli na Gestapo, byly předchozí testy (psycho/iq, sportovní, zdravotní) ok a vy jste jima prošli. Na Gestapu se vám do vašich papírů připíšou závěrečné kladné nebo mínusové body. Před, ale většinou až po Gestapu se chodilo ještě na pohovor ke kapitánovi compagnie(kompaní-rota) EV a pokud mě pamět neklame, ještě před důstojníka na Gestapu. Ale možná se pletu. Každopádně velmi důležité pohovory bývali dva. Na nich vykládáte opět to samé, co už několikrát předtím. Ukazujete esprit. Chcete být jednou přeci legionářem..

Při všech rozhovorech se vás už od začátku budou ptát na dvě věci. Co chcete v Legii dělat a jaký si vyberete regiment. Pokud jste u nás sloužili v armádě, je nejlepší pokračovat v tom, co jste zde vykonávali. Tireur(tirer-střelec), conducteur(konduktér-řidič), transmiteur(transmitér-spojař), cuisinier(kuiziniér-kuchař) atd. A regiment? Pokud to s paragány nemyslíte opravdu smrtelně vážně, neříkejte 2REP. Jak je napsaný výš, tohle tam hromadně říkaj hlavně děti v plínách. Realita je taková, že to těm dětem vydrží ještě do odjezdu na farmu(když je vezmou). Po farmě zůstane 10%, co z nich říká 2REP. Po dalších týdnech výcviku se to zkrátí na 0%. Takhle to fungovalo roky a nebál bych se tvrdit, že ještě funguje. Každý vystřízliví. A protože se během základního výcviku vypráví plno historek o tom, jak to v 2REP funguje, každého přejde chuť. Navíc z Castlu odchází každých čtrnáct dní nově vycvičený kluci do regimentů a za dalších čtrnáct dní přicházejí čísla, kolik z nich se jich v 2REP zranilo a kolik dezertovalo Pro fyzicky vyplivnutý a permanentně stresovaný kluky v Castlu to moc radostný zprávy nejsou

Takže prozatím nechte volbu 2REP dětem a Rusákům (těm skutečně vyhovuje) a řekněte, že regimenty neznáte a že pro vás bude prozatim čest sloužit v Legii samotné. Nebo řekněte neutrální 2REI(dzijem rej). Pourquoi(purkua-proč)? Dobrý regiment, mám rád infanterie(infanterí-pěchota).. Na regiment se vás budou ještě několikrát ptát v Castelu a bylo by dobré začít říkat jeden, který nebudete měnit. Aby bylo vidět, že to myslíte vážně. Máte pak zhruba 80% šance, že vás tam pošlou (netýká se ale 13DBLE, DLEM a 3REI).

Ostatní odpovědi nechám na vás. Pokud jste to dočetli až sem, evidentně nejste děti v plínách a opravdu máte zájem do Legie vstoupit. A tak dokážete mluvit sami za sebe.

Ještě k 2REP. Legie se časem mění a pokud máte tvrdého a bojovného ducha, nebojte se 2REP žádat. Zbytek Legie by vás mohl nepříjemně překvapit. Ne nadarmo se o 2REP mluví jako o Derniere Legion – Poslední Legie. Příchodem do 2REP vám Legie opravdu teprve začíná. Všechno, co jste do té doby prožili (Aubagne, farma, Castel) vám přijde jako procházka růžovou zahradou. Začnete novou instruction(instruksión-výcvik) – měsíční Promo zakončené minimálně pěti seskoky – a pokud ho přežijete, příchodem na compagnie vám jako nově afektovanému mladému legionářovi začne dost pestrý a dynamický život

Na druhou stranu, po adaptaci už na 2REP nenecháte dopustit a zažijete opravdu posledního ducha staré Legie.

Ale to je už jiná kapitola a vy zatím ještě trčíte v Aubagne..

Nyní něco k běžnému životu EV, uchazeče o vstup do Legie.

První věc, kterou jsem tady na fóru nenašel a je jedna z nejdůležitějších, je být „tužúr volontér“ – vždycky dobrovolník. Když přijde CCH mezi uchazeče a vy budete slašlet bla bla bla volontér? vyskočíte a řeknete „Volontér“! Ucpaný hajzly? Volontér! Poblitá chodba? Volontér! Čištění kanálů? Volontér! Chcete být legionář a bez Legie si neumíte život představit. Co může být pro vás větší radost, než se dobrovolně zapojit do řešení jejích každodenních problémů a ukázat tak všem sous-offs a CCHs, že to myslíte s Legií vážně? Děti v plínách se ani neotočí a proto je čeká civil. Vy získáte plusové body.

Pokud dostanete práci, udělejte ji pořádně. Nejste přece flákači a lemplové. Umíte být precizní, ať se jedná o vypucování záchodové mísy nebo o vyčištění vaší zbraně. Tyhle dvě rady neplatí jen pro Aubagne, ale pro celé vaše působení v Legii.

Jako EV a ani jako legionář samozřejmě nikdy nebudete odporovat nadřízenému. Omezte se na Oui(uí-ano) a No(nó-ne). Na co byla v Legii vždycky alergie, je věčné žvanění dětí s plínama(většinou frankofoni) s nadřízeným: „Ano, ale já byl tam a bla bla.., ono to nešlo bla bla.., já sem myslel bla bla.. Pokud chcete do civilu nebo namasírovat nějakou partii vašeho těla, tak přesně takhle žvaňte.

V Aubagni bude vždycky několik desítek EV. Snažte se najít Čechy, Slováky, případně Poláky. Pokecáte, proberete aktuální drby a budete mít aspoň nějaký pocit jistoty. Pomáhá to psychice. Stejně tak si vás různí idioti z EV nevyberou k vyprovokování konfliktu. Být v Aubagni sám není dobré ani pro vaši psychiku a ani pro vaše hodnocení. Tam se může objevit – nespolečenský. Pro Legii špatná vlastnost.

Hlídejte si hajzlpapír. Nebylo ho moc a vždycky chyběl.

Pokud jste prošli testy, píchli vám vakcínu a ta vás na pár dní úplně vyřadila. Rýma, horečky, bolesti hlavy. Nikdo se vás na nic neptá a vy samozřejmě dál pokračujete v krasojízdě. Jen vám chybí ještě víc hajzlpapíru.

Stálá práce, která se v Aubagne odjakživa dělala, bylo hlídání. Při něm se střídají všichni EV. Hlídají pouze přes den. Další nejběžnější prací je corvée cuisine(corvé kuizín-úklid kuchyně). Při nich často vynášíte poubelle(pubel-odpadky,koše,popelnice). Při tomto corvée se dá dobře naplnit žaludek. Dá, ale nemusí.

Nepouštějte se do konfliktů. Dva kohouti jdou po odhalení okamžitě do civilu bez možnosti návratu ještě ten den.

Pokud po všech testech začnete jezdit pracovat na místa jako je Malmousque(malmusk-hotel pro legionáře), CHALE(hotel pro veterány) nebo Institution des Invalides/Puyloubier(invalíd/pylubijé-sídlo domova invalidů), a vaše testy i pohovory probíhali bez problémů, začíná vám svítat naděje. Ale ještě nejásejte. Aby se zamezilo vašim spekulacím, že si vás už určitě vybrali, řeší se to zajímavým způsobem. Spolu s vámi jezdí pracovat další EV s ukončenými testy a až v den výběru do Rouges(růž-červení, s konečnou platností vybraní EV do Legie, kteří dostanou uniformy a následující týden mají na starosti EV, než v pátek odjedou směr Castel) polovinu z vás pošlou domů a polovinu si nechají. Až do každého pátečního odpoledne nevíte, jestli jste sítem prošli nebo ne.

Rouges. Červení. Pokud máte to štěstí a prošli jste sítem, jste v pátek po obědě vybráni do Rouges a tím pádem i do Legie. Jdete vyfasovat svou paquetage(paktáž-výstroj) a poprvé po týdnech nedočkavosti si oblečete uniformu. Jste pořád ještě EV, ale už jste vybraní do Legie. Přestěhujete se do pokojů v přízemí (EV měli vždy pokoje v prvním patře – pokoje zhruba po 20 lidech) a začínáte se seznamovat s prvními povinostmi legionáře. Učíte se Code d’honneur(kotdonér-přísaha), držíte noční garde(gard-stráž,hlídka), dohlížíte na EV. Přes den aby nechodili po skupinách k ubikacím, v jídelně aby se nepředbíhali, dohlížíte na corvee quartier(korvé kartijé-úklid okolí vaší roty, v Legii naprosto běžná a pravidelná činnost ve všech regimentech minimálně dvakrát denně, v 2REP bylo třikrát). Večer máte na starosti douche(dúš-sprchy/sprchování), aby v nich EV strávili stejnou dobu (byla půl až jedna minuta), následně zodpovídáte za úklid sprch, hajzlů, chambre(šámbr-pokoj), předpisového rozestlání lit(li-postel), umytí lavabo(umyvadlo) na pokoji-myslí se tím celý prostor v odděleném koutě pokoje s dvěma umyvadlama a miroir(miruár-zrcadlo), kde v Legii ráno děláte raser(razé-holit se)/rasage(razáž-holení). Když jdou EV spát, začínáte se chystat do postele vy.

Aby vám trochu změkli nově nafasované rangers(ranžers-kanady), CCH s váma obvykle dělal marche-canard(marškanár-kačáky). Ve čtvrtek si pro vás z Castelu přijel CCH nebo sergant(seržó-seržant) s caporalem. V pátek jste zamávali Aubagne a vyrazili vztříc novým dobrodružstvím směr Castel. Pokud pro vás Aubagne znamenala nedostatek komfortu a trochu stresu, tak Castel a hlavně farma vás šokovala a převrátila pohled na život. Ale na tuhle část už triky ani rady znát nepotřebujete, na to už vám stačí jen vaše hlava, ruce a nohy.

Víc už asi není třeba napsat. Nic mě nenapadá, toto je dostatečné na to, aby se vaše šance na přijetí vyhoupli až k 80-90%. A aby děti v plínách pochopili, že umění není dostat se do Aubagne, ale z Castlu do regimentu a v tom regimentu vydržet. Příchodem na regiment vám totiž teprve začne Legie. V Castlu i v Aubagne na vás koukají jako na EV a nad pár věcma zamhouří oko. V regimentu začínáte od nuly a nikdo už vám nic nepromine. Jste největší hovno a nesmíte dělat chyby. Pokud překonáte se ctí i toto období a po nějakých dvou letech se dopracujete na caporala, můžete konečně trošičku vydechnout a začít plánovat svou budoucnost v Legii..

Pár dalších slovíček, co se permanentně používají od Štrasu po Castel a dál v regimentech:

au boulot!(obuló) – do práce!

ferme ta guelle(ferm ta gel) – drž hubu

putain!(pytá) – kurva!

pompe(pomp) – klikuj

debout(debu) – vstaň

porte(port) – dveře

fenetre(fenétr) – okno

serviette(servijet) – ručník

drap – prostěradlo/a

couverture(kuvertýr) – deka

savon – mýdlo

tee-shirt(týšr) – triko

veste(vest) – blůza, vesta

pantalon – kalhoty

chaussure(šosýr) – boty

claquaittes(klaket) – pantofle

main(ma) – ruka

tete(tet) – hlava

dormir/dodo – spát

manger(manžé) – jíst

bouver(buvé) – pít

rester(resté) – zůstat

silence(silóns) – ticho

lá – tady

lá-bas(laba) – támhle

ca(sa) – tohle

qu´est ce que c´est(keskse) – co to je?

c´est qu´a ca(sekuasa) – co to je?

qu´a(kua) – co?

c´est bon(sebón) – to je dobrý(dobře)

c´est pas bon(sepabón) – to není dobrý!(špatně)

encore une fois(ánkórynfua) – ještě jednou

en recommence(ónrekomóns) – znova

je suis(žsuí) – já jsem..

vient(vján) – pojď sem

va – jdi

je vais(žve) – jdu

en´haut(oó) – nahoru, nahoře

en bas(ónba) – dole

musette(myzet) – malá polní-bágl, co vám v Aubagne přidělí

regarder(regarde) – dívat se

assis(así) – sedni

ressemblement(rasamblemó) – nástup

present(prezón) – zde!, přítomen

repos(repo) – pohov

gardez-vous(gardevu) – pozor! (v Legii jsou desítky modifikací tohoto povelu, od VO po ÁU a klasické gardevu skoro neuslyšíte)

halte(alt) – stát!/stůj!

petit dejeuner(ptídežené) – snídaně

pain(pa) – pečivo(bagetka)

beurre(bér) – máslo

confiture(konfytýr) – džem

couteau(kutó) – nůž

fourchette(furšet) – vidlička

l´assiette(lasijet) – talíř

pipi/caca(kaka) – chcát/srá..(tohle používejte vy)

pisser(pisé) – chcát (tohle taky můžete používat)

j´ai besoin(žebezuán) – potřebuju..

j´etais(žeté) – byl jsem

chiée(šijé) – srá..(tohle bude používat CCH)

banan – průser (další vaše nerozlučný slovíčko)

mongol – minimálně první rok vy, bez ohledu na národnost

——–

ordre(órdr) – příkaz

a vos ordres!(avozórd) – na váš rozkaz, provedu

raclait(rakle) – stěrka, doplňuje s hadrem a koštětem trojici pro corvée

chiffon(šifó) – hadřík, utěrka

brosse(bros) – kartáč, kartáček(na zuby)

pate dentifrice(pat dántyfrís) – zubní pasta

mousse(mus) – pěna na holení

degage!(degaž) – uhni, vypadni

oú est(úe) – kde je?

a gauche gauche(agošgoš) – vlevo v bok

a droite droite(adruatdruat) – vpravo v bok

demi-tour droite(demitúrdruat) – čelem vzad

quelle heure est-il(keléretyl) – kolik je hodin?

déjeuner(dežené) – oběd

diner(dyné) – večeře, večeřet

bras(bra) – paže

armoire(armuár) – skříň

interdit(ánterdy) – zákaz

Tyhle slovíčka se naučte, včetně těch v článku. Budete je slyšet denně a čim dřív je budete znát, tim líp budete reagovat a nebudete za až takové mongoly. Napište si je do notýsku, v asi lepšim pořadí a pořád si je opakujte. První měsíc s nima bohatě vystačíte.

—————————————————————–

Doplnění 12.01.11

Mýty a legendy aneb jedna paní povídala:

Nejen tady na fóru nebo v knížkách a TV, ale i během přijímače v Aubagne a výcviku v Castelu se šíří plno fám a legend. Ty zbytečně matou kluky a nahlodávají pověst Legie. Chci vám ukázat, že nemá cenu věřit všemu co vám napovídá někdo, kdo odešel z Aubagne, z Castelu, ale třeba i ze samotné Legie bez nějakého pozitivního výsledku. I v Legii narazíte na děti v plínách, který prošli výcvikem, dostali se i do regimentu a – těžko se v něm adaptujou, jak jinak. Stejně tak narazíte na mongoly, na feťáky, na bananiery(průseráře) atd. Je jich málo, ale historek vykládají ze všech nejvíc a všemu nejlíp rozumí. Takových lidí je třeba se vyvarovat. Já jednoho takového potkal hned první hodinu v Aubagne. A zjistil, že tenhle typ lidí je hodně rozšířenej a to nejen v Aubagne nebo Legii, ale všude po světě..

Když jsme přijeli ráno vlakem ze Štrasu do Aubagne, šli jsme na pozdní snídani. Tam jsem potkal uklízejícího českýho EV v dost zbědovanym stavu, který mi výrazem obličeje připomínal vězně koncentráku. Začal vykládat o tom, že Legie je jeden velkej podvod. A že nemám počítat s tím, že se do ní dostanu, protože on už je tam pátej týden a ještě ho nevybrali do Rouge. A ať jdu radši hned do civilu, že ve Francii vydělám jinde větší prachy, než tady. Všechny testy má prý dávno hotový a přitom jen dělá debila a místo zabíjení černochů v Africe čistí hajzly a hrabe listí. Netušil jsem co je rouge a ani to, že se dělají nějaký testy. Myslel jsem, že výběr proběhl ve Štrasu a tim že mě nevyrazili, mě vlastně vzali. A že sme už ve výcvikovym regimentu a kdo výcvik přežije, ten v Legii jednoduše zůstane..

To byla středa. Tehdy tam kromě toho Čecha byli ještě dva Slováci. Už taky čekali pátý týden na Rouge a protože jezdili po pracích, skoro jsme se neviděli. V pátek ráno po snídani před nástupem na rozdělení prací jsem zas Čecha potkal. Postával se Slovákama (já se v té době držel Poláků, s jedním z nich jsme byli nerozlučná dvojice). Před nima se netvářil jako hromádka neštěstí, jak sem ho poznal první den. S výrazem ostřílenýho zabijáka tajně lízal džem, co ukradl. Mrkli jsme na sebe. Přitočil jsem se k nim, podali jsme si ruku a on mi povídá: „Když mě dneska nevemou, řeknu civil. Seru jim na to.“ Slováci stáli a mlčeli. Zazněla trouba a mi běželi na nástup. Mě čekali sportovní testy. Je zase práce. Po obědě zase rozdělování. Hromada lidí směr civil. Čechoslováci zůstali a šli do Rouge. Večer jsme se na minutku potkali. Čech opět vylizoval džem s ještě drsnějšim výrazem než ráno. Slováci zase mlčeli. Už byli v maskáčích a kanadách. „Tak jak?“ „Pohoda. Maj štěstí, že mě vzali. Jinak bych řek civil.“ „Co Castel? Těšíte se?“ Už jsem byl informovanej, věděl jsem konečně trochu která bije. „Normálka. Mám je v píči. Já strach nemam.“ Slováci mlčeli.

Utekla sobota. V neděli v poledne jsem si uvědomil, že jsem mezi Rouges od rána neviděl Čecha. Večer mi jeden ze Slováků řekl, že Čech zažádal civil a teď nikdo neví, kde je. Uběhli dva dny a spolu s nima testy a galeje. Na Čecha jsem zapomněl. Ve středu ráno byl po snídani opět nástup na rozdílku. Najednou se ozval v davu šum. Směrem od Gestapa přicházeli po buzerplace dva CCH a mezi nima klopýtal Čech. Schválně s ním šli před všema nastoupenýma EV. Vypadal jako troska, šel odevzdaně. Nos nafouklej, na oku monokla, pod okem krvavej šrám. Obličej zářil všema barvama. Šli rychle, na Čecha občas zařvali a šťouchly do žeber, aby ho popohnali. To bylo naposled, co jsem ho viděl.

Uběhlo pár dní. S jedním Polákem ze Štrasu jsme už od začátku vytvořili nerozlučnou dvojku. Angažoval se půl hodiny přede mnou. Mluvil francouzky(syn emigrantů) a tak mi tlumočil všechno, co jsem potřeboval vědět. Společně jsme absolvovali testy, společně jsme se hlásili jako dobrovolníci na práce. Kromě francoužštiny ovládal i AJ a NJ, dělal závodně box a v Legii byl jako ryba ve vodě. Nadešel pátek. Podání rukou se Slováky, odjezd do Castelu. A do nového Rouge vybrali – mého polského kamaráda. Po týdnu a třech dnech v Aubagne. Vzpomněl sem si na Čecha. Na jeho naříkání, jak stojí celá Legie za hovno, že je tam už pět týdnů a že je to všechno jeden velkej podvod. Uběhl další týden. Ve čtvrtek večer sem se rozloučil s mým kamarádem a popřál mu hodně štěstí. Ráno odjeli směr Castel a já jsem po obědě nastupoval do Rouge. Dva týdny a tři dny. Všechny testy i pohovory probíhali naprosto hladce. Věděl jsem, že chci sloužit v Legii. Legie mi to věřila a umožnila. Tak rychle, jak to jenom šlo.

Při pozdějších rozhovorech jsme zjistili, že podobný kluky jako byl ten Čech zažil asi každý z nás. Nejenom v Aubagne, ale i v Castel, kde hledají jakékoliv bebí, aby mohli zažádat civil. A smáli jsme se při představách, jak tihle kluci budou všude za hrdiny a s výrazem ostřílených zabijáků budou civilistum vykládat svoje zážitky z Legie, ve kterých oni jediný vše zvládali s ledovym klidem a ostatní se sypali strachy jak domeček z karet..

Takhle nějak vznikají legendy vyprávěný dezertérama a bananierama(průserářema). Všechny mýty z Aubagne, z Castelu, ale i z Legie mají původ u takovýchto lidí. Kryjou tím jen vlastní neschopnost a méněcennost. Popřemýšlejte někdy nad tím a zkuste si vzpomenout, kdy na Legii nadával třeba Standa Gazdík. Který začínal jako vy. Úplně od začátku, jako EV, jako obyčejná nula.

Pokud by to ještě někoho zajímalo. Můj polskej kamarád nezaběhl cooper test. Boxoval, ale neběhal dálky. Místo minima sedmi kol zaběhl šest a půl. Vynahradili to jeho další kvality.. Když vás vyberou do Rouge, máte hned ještě jednu možnost zažádat civil. CCH vás mimo oči EV trochu fyzicky i psychicky spotí a následně vyvolává jednoho po druhém a ptá se, jestli civil nebo Legie. Když Legie, rozběhne se obrovské papírování a s ním spojené fasování výstroje. Proto se nevyplácí dělat si z Legie holubník.

Žádat o civil v Rouge byl samozřejmě civil bez možnosti návratu.

Podobné typy zažijete v Castelu. Do odjezdu na farmu to byli oni, kdo učil Chucka Norrise všechny triky. Po farmě tráví čas na infirmery(ošetřovně) a snaží se uhrát civil na špatný koleno a vytřískat z Legie prachy.. Prostě je ignorujte a myslete na to, že Legie začíná až na regimentu.

Doplnění 30.03. 2011 :

Legie už dlouhý desítky let vybírá podle stejných kritérií. Osvědčilo se to a není na tom třeba nic měnit. Taky podmínky pro vstup jsou stejný minimálně už od konce druhý světový války. Mít požadovanej věk, být fyzicky a psychicky aspoň trochu zdatnej a být po zdravotní stránce schopnej absolvovat základní výcvik a vydržet pětiletou službu v LE.

Jinak je výběr uchazečů STRIKTNĚ INDIVIDUÁLNÍ. Proto vám každej legoš na vaše otázky řekne – nekecej a běž se angažovat. Protože každej z nás zažil ve výcviku i během služby na regimentu stovky individualit a ví že má šanci každej, koho LE potřebuje.

Jednoho znalce AJ vezmou a druhýho kopnou do zadku. Jednoho hubenýho kluka kopnou do zadku a druhýho vezmou. Jednoho kluka se „škraloupem“ vezmou a druhýho kopnou do zadku. Rozhodujou kvality každýho člověka. VŠECHNY jeho kvality KOMPLEXNĚ.

Až na základě konečnýho INDIVIDUÁLNÍHO hodnocení VŠECH vašich kvalit vybírá Legie/komise ze zástupu uchazečů ty jednotlivce, který pošle do Castelnaudary na výcvik.

Koho teda LE/komise vybere – to nechte v klidu na ní. Ona ví koho si má vybrat a vybere si ho. INDIVIDUÁLNĚ. Případ od případu. Subjektivní názory civilistů-turistů ji nezajímají.

Kdo na to má, chce se tam dostat a splňuje podmínky, tak se tam dostane. To mi potvrdí každej, kdo se do LE dostal.

Zbytek jsou jen mýty a legendy „turistů“ a neúspešnejch uchazečů.

Pokud si myslíte, že splňujete oficiální podmínky LE, tak moje jediná rada pro vás je – sundat plíny, nahmatat koule a vyrazit.

Karek Hora 1976

( Na přání autora byl tento příspěvek uveřejněn zdarma a volně přístupný )

PS: Chlapci, jako autor článku vám poradím ještě jednu věc: Nečtěte zdejší diskuzi a nenechte se mást nebo rozptylovat všeználky, co si tu léčí komplexy. Pokud chcete ucelenější rady, jsou v tomto článku: http://www.specnaz.cz/cizinecka-legie/cizinecka-legie-nejzadanejsi-rady/