UPOZORNĚNÍ: Stránky obsahují militantní, drastické
a potenciálně psychicky nebezpečné informace.
Může-li vás to jakkoliv poškodit, tyto stránky opusťte!!

Akce čtenáře – průzkum a přepad tábora

 Jeden z našich čtenářů nám poslal text s popisem své letní akce, který vám teď předkládáme k přečtení. Pokud máte podobné zážitky, neváhejte nám o nich také napsat.



Marek Chlíbek


= = = = = = = = = = = = = = = = =



Půzkum tábora – léto 2006


Podělím se s vámi o jeden z mnoha mých zážitků z akcí, které jsem převážně až do tohoto roku realizoval sám. Působil jsem jako vlk samotář. Vše si vždy pečlivě naplánoval a prováděl denní i noční přepady.



Dne 16.8.2006 jsem byl požádán jedním oddílem, který měl postaven tábor v Beskydech, abych udělal přepad a trochu proškolil pár adolescentních frajírků, kteří si myslí, že jsou IN a že na ně nikdo nemá.


Udělal jsem si tedy pár příprav. Vyčlenil jsem si jeden den čas a prošel se oblastí kde měli tábor, abych prozkoumal terén. Mimo jiné jsem si samozřejmě obhlédnul i samotný tábor. Což jsem udělal dobrou lstí. Přišel jsem v čas oběda a netušil jsem, že mi to tak všichni ulehčí. Vešel jsem do tábora jako normální civil, který je také vedoucí oddílu a chtěl by získat kontakt na člověka, kterému to tady patří a od koho to mají pronajaté.


Ujala se mě nějaká sympatická zástupkyně vedoucího tábora, která měla všechno na povel, protože hlavní vedoucí musel se zdravotníkem do nemocnice kvůli nějakého zranění. Ubezpečila mě, že se brzy vrátí a dají mi všechny informace. Prý už volali, že jsou na cestě zpět. Ať prý počkám. To mě potěšilo, protože jsem měl dost času si zmapovat celý tábor a terén. Jak jsem tak pochodoval po táboře a dělal, že se šíleně nudím, nabídli mi jestli bych s nimi nepoobědval. Nemohl jsem tuto nabídku odmítnout, jenom pro to, že jsem se dostal do kolektivu a mohl vypozorovat, kdo jak na tom je. Kdo by případně mohl být večer pro mě hrozbou a kdo ne. Navíc měli gulášovou polévku a tu já rád. 🙂  Během oběda jsem všechny pozoroval a dělal si pár psychologických profilů.


Po obědě jsem si lehl na trávu. Byl krásný, slunečný, teplý den a celou tu situaci jsem si strašně vychutnával. Protože to se hned tak nepodaří. Být přímo v centru dění a bez podezření. Trávil jsem obídek a poslouchal zvuky přírody a relaxoval. Ovšem po chvíli, když začal odpolední klid, tak někde bylo slyšet nějaké zpívání a hraní na kytaru. Nebylo moc vábné a tak mi to nedalo a pokračoval ve směru sílícího se skřípání rozladěné kytary. Malý hlouček kluků a děvčat seděl ve velkém vojenském stanu, který sloužil jako jídelna a zpívali všechno možné.


Optal jsem se jestli mohu přisednout. Zaujal jsem postoj dychtivého člověka, který by si chtěl taky zadrnkat na kytaru. Oni to po chvíli poznali a zeptali se, jestli umím hrát na kytaru. Byl jsem rád, že vše jde podle plánu a improvizací, které mě napadaly během průzkumu tábora. Cíl, aby mi to bylo nabídnuto bez vnucování se vydařil. „Ano“, odpověděl jsem. „Umím hrát na kytaru a velmi rád se k vám přidám“.


Když mi ruka spočinula na strunách a rozezněly se první tóny mé uši málem upadly. Kytara byla strašně rozladěná a tak během pár okamžiků jsem to napravil a spustil pár hitů. Když mladí adolescentní frajírci zjistili, že mám široký repertoár a že zahraji skoro vše, tak se to během chvíle rozkřiklo po táboře. Asi do 5 min. jsem měl kolem sebe skoro celý tábor, který svůj odpolední klid trávil se mnou u katary.


Vedoucí nemohla popadnout dech z toho, že najednou má odpolední klid bez nějakého napomínání a kárných prostředků. Ale moc dlouho mi to nevydrželo neboť do tábora přijel hlavní vedoucí, který mi měl dát požadované informace. Jelikož jsme se s nim nikdy neviděli jen jsme o sobě slyšeli, tak nevěděl, že jsem to já, kterého požádal o zrealizování přepadu. Dal mi potřebné info a byl čas se vypařit, abych nebudil podezření, ale vzhledem k tomu, jak jsem si všechny získal jsem si to klidně mohl dovolit. Ale teď to byla tak trochu páce a otázka prestiže a tak jsem se se všemi rozloučil poděkoval za pohoštění a vydal se na cestu domů. Kde následovala příprava před akcí. Nakoupení nějaké pyrotechniky ….



Realizace přepadu – léto 2006



Dorazil jsem domů, popadl tužku, papír a začal škrábat plánek tábora. V podstatě doplňovat a vymýšlet celý průběh operace. To co se mi zrodilo v hlavě bylo něco neuvěřitelného. Tohle potřebovalo okamžitou realizaci a přípravy, protože takový potenciál a  výzvu jsem ještě neměl. Okamžitě mé kroky vedly do nejbližšího armyshopu a nakoupil spoustu pyrotechniky. Od petard, přes bouchající koberečky až po dýmovnice. Pořád v hlavě naskakovaly nové a nové nápady jak všechno vylepšit atd.


Druhý den 20.8.2006 mi odjížděl z města v 6:00 autobus, aby mě přiblížil k tábořišti. Teď mi bylo jasné, že už nesmím udělat chybu. Vzal jsem to tedy na okolo a prošel nepřístupným terénem, který mi udělal dostatečné krytí. Utábořil jsem se asi 800m od tábora a  ve vzdálenosti 200m od tábora zbudoval pozorovatelnu. Byla na mírném pahorku. Tady mi pomohla moje polní lopatka vykopat mírný zákop, abych tam nebyl jak „pěst na oko“. To vše se mi podařilo udělat do 10:30. Což bylo optimální.


Po odpoledním klidu se ovšem věci trochu změnily. Na nástupu tábora sdělil hlavní vedoucí, že je připraven pochod přežití a že ve 14h je odchod ať se všichni sbalí. Návrat bude zítra kolem 15h. Rozdělil je do skupin a za dvě hodinky vyšli. Což pro mě nebyl žádný adroš a tak jsem měl dvě možnosti. Buď je budu sledovat nebo si počkám až se vrátí a přepad posunu na zítřek. Rozumnější mi přišla varianta 2 a to počkat do zítřka. Vzápětí mě napadlo plno věcí, které si mohu mezi tím nachystat a čím vyplním čas, aby to bylo opravdu excelentní.


Do večera bylo času strašně moc a tak po analýze mého jídla a zásob jsem usoudil, že by bylo možná lepší pro jistotu si udělat větší nákup. Připravil jsem se s jídlem na 2 dny, ale protože mám rád jistotu a protože byl čas odskočil jsem si do obchodu pro nákup potravin ještě na jeden den, kdyby se znovu vyskytlo něco nepředvídatelného a musel tam tábořit ještě jeden den. Sice to bylo málo pravděpodobné, ale náhody se stávají.


Když mě dovedly kroky zpět na své tábořiště, tak se všechny mé nápady začaly realizovat. Věděl jsem kudy půjdu a kde budu mít ústupový bod. Protože bylo ještě světlo, tak bylo primárním úkolem vykopat podél ústupové cesty nějaký kryt na vlajku či jakýkoliv suvenýr, který by jim byl cenný. Trvalo to až do tmy neboť tam byla velmi tvrdá půda. A šlo to fakt strašně blbě. Ale nic méně podařilo se. Vše bylo nachystané na večer. Teď jsem musel jít udělat přípravu přímo do tábora. Což byla pohoda. Tábor tam nechal jenom 4 lidi. Tábor byl na louce cca o rozloze 100x200m střídali se po hlídkách 2 a 2 takže během noci, když si dal člověk pozor byl v podstatě tábor prázdný a mohl se tam normálně pohybovat. Bylo tam co vzít, ale nechtěl jsem si nic dokazovat a nechal jsem to na další den ať je to se vším všudy.


Pokračoval jsem tedy v přípravě. Jelikož za kuchyní byl potok, tak mě nikdo v korytě neviděl a ani to nikdo pořádně nehlídal neboť tam byla malá rokle, ve které potok protékal a tak přes šumění potůčku a středně těžce přístupného terénu se mi podařilo dostat do kuchyně, kde jsem uskutečnil svůj druhý nápad. Zavázal jsem provázek za nožku u poličky s hrnci a pokličky. Bylo to tenké skoro jako nit, takže to nevzbuzovalo žádnou pozornost. Prostě tam visel kousek provázku, který jsem vyvedl mezi prkny dřevěné kuchyně ven. Dal jsem si ho dost dlouhý, abych nemusel další večer jít tím potokem a riskovat prozrazení či pád v té rokli.


Potom jsem se přemístil k jídelně a začal chystat třetí fázi, která mi zůstávala v hlavě. Vzal jsem to odzadu, kde bylo málo pravděpodobné, že mě někdo uvidí. Začal jsem vyviklávat ty velké kolíky, které celý hangár drží. Kupodivu to šlo lehce, protože i tady byla tvrdá půda, tak kůly nebyly moc hluboko jak jsem čekal. Ještě mě pár věcí napadlo, ale vzhledem k tomu, že jsem byl sám, tak i tak mi bylo jasné, že aby to všechno klaplo, tak nesmím nikde udělat chybu a opravdu se co nejméně odchýlit od svého plánu. Na svém tábořišti mi pořád naskakovaly myšlenky, jestli toho nemám na jednoho člověka příliš a jestli to vůbec zvládnu, ale už bylo všechno nachystané a tak jsem se uklidnil tím, že v nejhorším vezmu jenom vlajku a odstartuji ústupovou cestou pryč.


Ovšem v těchto myšlenkách a úvahách jsem usnul a probudil jsem se do krásného bílého rána. Tradičně jsem si uvařil kapučíno a vychutnával si to nádherné ráno. V 15h dorazil pochod přežití a mladí puberťáci byli plní dojmů. Ale také hodně unavení a s přibývajícími hodinami šlo vidět jak jejich pracovní morálka klesá což mi nahrávalo do karet na přepad. Bylo jich tam asi 30, ale za to díky únavě nebudou takoví ostražití a bude tam lehčí vniknutí.


Vrátil jsem se z pozorovatelny do svého tábora. Zabalil jsem si věci na přepad a vyrazil zpět na pozorovatelnu. Hodil pod sebe karimámu, aby mi nebyla zima od země. Bylo 10h večer a akorát po večerce. Ale znáte to, kdo by po večerce vždycky usnul. Ale vzhledem k tomu, že měli za sebou noční pochod byli dost vyčerpaní. A kolem 23:30 už byl skoro klid v táboře. Ovšem hlídky měli dnes samí staří kolem 18 až 20 lety, kteří pomáhali s vedením tábora. Přece jen byli asi trénovaní a víc toho vydrželi než ostatní. Což moc pozitivní nebylo, nic méně jsem věděl, že i kdyby se mi to vymklo z rukou tak dva lidi na hlídce sundám a alespoň tam udělám rozruch.


Zahájil jsem tedy akci dostal se na louku a dobrých 50m jsem se plížil k vlajce. Ovšem hlídky chodily a svítili s baterky do všech temných koutů. Což bylo pozitivní, protože jsem přesně věděl kde jsou a kam se mohu přemístit. Ovšem přátelé nepřeji vám, abyste zažili to co já v následujících 2 min. se mi začalo chtít na „ONU MÍSTNOST“. Skoro jsem byl už v táboře, ale naštěstí jsem měl od sebe nějakých 15m latríny a tak jsem se tam během 10min do plížil. Jelikož jsem byl skoro na posekané louce a nebylo moc se kde schovat, tak to šlo fakt pomalu. Nakonec jsem to stihl včas a zakempil na WC. Ale to by nebylo nejhorší. V momentě, kdy jsem vykonal potřebu, tak slyším hlídku jak volá. Heej co tam děláš. Hrklo ve mně, že mě někde viděli a teď si mě budou chtít vychutnat a přímo na hajzlu J No moc mi do smíchu nebylo, ale v zápětí se ozvala odpověď. To jsem já Jirko, Mirek ! A jdu jen na WC. No bylo to přímo z bláta do louže. Co teď?!? Ve mně vyjelo polohlasem a věděl jsem, že ven nemůžu, že je Mirek už dost blízko a uviděl by mě. Při stále sílicích krocích ve mně čím dál víc vřela krev, Adrenalin byl neuvěřitelný a to rozčilení, že nevím kudy kam bylo strašné.


V momentě vzal Mirek za kliku. Rychle jsem chytnul dveře z druhé strany a přitáhl je. Mirek kur… to nejde otevřít. A zeptal se je tam někdo? A já pohotově zareagoval ani nevím jak a řekl jsem: „Jo to jsem já Jarda Mirku, promiň, ale mám srač…. Vydržíš? Nebo si skoč prosím do křoví. Já tady budu ještě asi dlouho. Mirek odvětil: „No jo co mám s tebou dělat….“. Ani nevíte jak se mi ulevilo a hlavně, že byl v táboře nějaký Jarda. To jsem si totiž na místě vymyslel a sežral to. UF.


Počkal jsem ještě takových 5 min a pokračoval dál v akci. Pomalu se ke mně přibližovala kuchyň, ale ještě jsem neměl v plánu ji navštívit na tu přijde taky. Ale od kuchyně se nejlépe dalo dostat k vlajce. Hned u kuchyně přes pěšinu bylo malé křoví, takový ostrůvek a tak jsem se tam schoval a vyčkával. Pozorně jsem si prohlížel jakou mají trasu hlídky jak chodí, jestli to nějak mění či nikoliv atd.


Po chvíli jsem se tedy rozhodl, že se vrhnu na bod č.1 a tím je ukořistit vlajku. Vlajka byla od mě asi 10m, ale v té tmě to vypadalo jako min. 50m J Plížil jsem se pomalu a hlídky kolem mě chodily jako by nic. Měl jsem dobré maskování. Něco na způsob hejkala, ale ne tak propracované. Spíš takové vylepšené PONČO. Čím jsem byl blíž tím víc se mi hatily plány. Zpozoroval jsem, že u vlajky je další hlídka, která tam jen tak nečině sedí. Té jsem si nevšiml, ale už jsem byl napůl cesty a nemohl jsem se vrátit. Zůstal jsem ležet a přemýšlel nad dalšími varianty. Nic moc kloudného mě nenapadalo a tak jsem pokračoval.


Náhle zděšení L, další překážka. U vlajky nebyla jen další hlídka, nýbrž asi další 4 lidi, kteří se rozhodli, že když je tak krásná hvězdná obloha, že budou spát pod širákem. S takovou přesilou jsem absolutně nepočítal. Připlížil jsem se ještě blíž a vyčkával. Kolem chodila hlídka a pořád se ji něco nezdálo, ale nechali mě být. Párkrát do mě zvědavě šťouchli a zeptali kdo jsi? Párkrát jsem zamumlal a předstíral jsem, že spím. Obličej jsem si zakryl rukama, takže když na mě posvítili, tak nějakou záhadou mě nepoznali. Opět jsem si oddechl. Pončo jsem si pochopitelně předtím stáhl až na nohy a tak to vypadalo jako že spím ve spacáku. Jakmile hlídka odešla podíval jsem se na hodinky a byly 2h ráno. To je nejlepší doba na přepad.


Počkal jsem si na dobu až to hlídkám vyjde tak, že jeden bude blízko vlajky a ten druhý na opačném konci tábora. Vycházelo jim to tak co 3 obchůzku. Mezi tím jsem plánoval jak se zbavím toho sedícího u vlajky. Ještě jsem se posunul blíž a zjistil, že je to jenom figurína. Tak tím mě fakt dostali. Dokud jsem od toho nebyl na 2m, tak jsem to fakt nepoznal.Teď ale vznikal jiný problém blížila se hlídka, kterou jsem chtěl sundat a znovu mě začala zkoumat, protože jsem pochopitelně ležel jinak a trochu jinde než před tím. Což mě dostalo do obětovné nepříjemné situace herce, který je má přesvědčit o tom, že jsem jeden z nich. Byl, ale jenom jeden a věděl jsem, že mám dvě možnosti buď to risknu a počkám ještě jedno kolo a zkusím to příště. Což znamenalo si opět vymyslet něco věrohodného. V tu chvíli mě nic nenapadalo. A nebo využít situace, která byla opravdu jen chvilková než se druhá hlídka dostane k táboru. Do karet mi hrálo to, že druhý z dvojice byl za stany, takže by nic neviděl.


Rozhodl jsem se, že už vyčkávat nebudu a jak se ke mně chlapec nahnul zacpal jsem mu ústa a povalil na zem. Nedělalo mi problém ho rychle uklidit. Byl tak vyhukaný, že jsem si s ním mohl dělat co jsem chtěl. Zafixoval jsem ho a nasadil roubík. V podstatě jsem mu ho už nasadil při tom chytnutí za hlavu a potom nasadil plastové stahovací pouta. Takové ty pásky. Potom jsem zcela nezištně šel směrem do kuchyně a naproti druhé hlídce, která mi zbývala. Jelikož očividně nic netušila šla proti mně s úplným klidem stejně jako já. Spoutal jsem ho stejně rychle jako toho prvního, ale cítil jsem, že plastové pásky úplně dobře nesedly, ale nemohl jsem se tím zaobírat.


Rychle jsem odběhl k vlajce, která mě zaskočila. Nikde jsem se nesetkal s tím, že by byla vyvěšena na ocelovém zaizolovaném lanku. Vždycky to byla nějaká prádelní šňůra nebo maximálně nějaký silný kus provazu např. tenčí lezecké lana atd. Ale ocelové lanko? Tak jsem to zkusil vytrhnout z kladky, ale bohužel. Vykašlal jsem se na to a běžel směrem ke kuchyni. Hlídka tedy viděla, že tam běžím a tak potom když se ten jeden z toho dostal udělal poplach a běžel za mnou. Toho rámusu jsem využil a zapadl do rokle za kuchyň. Popadl jsem provázek a zatáhl. Sesypalo se všechno nádobí co tam bylo uložené a  pozornost jsem stáhl na kuchyň. Jelikož jsem běžel proti proudu potoka, tak ve skutečnosti jsem se octl za jídelnou.Vytahal jsem pár kůlů, které jsem si uvolnil a jídelna se bortila k zemi. To jsem nabral 50m náskok + to než se všichni vzpamatovali dalších 20 a než se někdo vůbec rozhoupal za mnou běžet a došlo mu co se stalo. Měl jsem min. náskok 100m. Ale v zápětí jsem je trochu podcenil, protože měli celkem dobrou fyzičku a začali náskok intenzivně stahovat. Ale na tohle jsem byl připravený.


Vyhodil jsem za sebou dýmovnici a udělal za sebou kouřovou clonu, ve které jsem se ztratil. A schoval. Ještě chvíli chodili po lese a hledali mě, ale to už jsem byl v pohodě. Na takové hry na Kočku a na Myš jsem byl zvyklý a v takovém lese nebyl problém se jim vyhnout. Cca ve 4:30 ráno jsem se dostal na své tábořiště. Udělal jsem si opět kapučínko. Teplou polévku a vegetoval. Jakmile jsem uslyšel budíček a měli ranní nástup. No to jste měli vidět ten vítr co s nimi ti vedoucí udělali. Řvali po nich něco ve smyslu „jak je to možné, že jenom jeden člověk rozhodí táborovou základnu o 30 lidech“ atd.



KROKAC



komentářů 6

1 Mart { 25.06.12 at 19.52 }

Tvrdá zem?? na louce ?? to si kopal základy pro tank??
Pohádky patří asi na jiné forum 🙂

2 Honza { 09.04.12 at 18.04 }

Zajímavý příběh 🙂 Mám plno takových taky v rukávu. Je to někdy super adrenalin a hlavně zážitek. Sice takové přepady nedělám stím, že to ví někdo s tábora, ale co už. O to větší zábava 🙂 Jen tak dále

3 Flippy { 28.09.11 at 1.14 }

Ahoj, je sice už po prázdninách, ale kdyby někdo chtěl otestovat svojí oddíovou hlídku, tak napište.

4 Flippy { 28.09.11 at 1.13 }

Ahoj, je sice už po prázdninách, ale kdyby někdo chtěl na otestovat svojí oddíovou hlídku, tak napište.

5 jameski { 16.06.11 at 18.26 }

no mě se to líbí sice nevím jestli je to pravda ale jestli jo ak by to bylo good a chtěl bych vás na můj přepad prosím nepište mi na http://www.nov.kuba@gmail.com

6 fck { 19.03.11 at 18.46 }

vymíšlet si umíš dobře no ,jen co je pravda:D