UPOZORNĚNÍ: Stránky obsahují militantní, drastické
a potenciálně psychicky nebezpečné informace.
Může-li vás to jakkoliv poškodit, tyto stránky opusťte!!

OHLAS č. 63

Co se mi povedlo a nepovedlo při stavbě srubu…

V roce 1976 jsem postavil srub v Krušných horách a od té doby mně a rodině slouží. Chci se s Vámi podělit o své zkušenosti.     (pozn. Poskytnuté informace vhodně doplňují náš původní článek Základy stavby srubu)

Základy

Protože se jednalo o relativně lehkou přízemní stavbu, mohl jsem si dovolit mělké základy. Stavěl jsem v rovinaté části pozemku. Výkop jsem provedl do hloubky 55 cm a pokryl jej 15 cm vysokou drenážní vrstvou drobného kamene. Z této drenáže jsem ještě vyvedl odbočku k o něco hlubší drenážní jímce, kterou jsem rovněž zaplnil drobným lomovým kamenem. Základy jsem udělal z betonu prokládaného většími lomovými kameny (rula).

Podezdívka

Podezdívku jsem udělal vysokou 40 cm, což nás zachránilo už při dvou povodních, naposledy v létě minulého roku; potok nám teče asi 5 metrů od srubu. Podezdívku jsem vyzdil z velkých rulových kamenů a pískovcových kvádrů. Do vnitřních ploch vymezených podezdívkou, odkud jsem odstranil ornici, jsem opět nasypal drenáž z kamenů sebraných z polí a pastvin – dospod větší, navrch menší. Pak jsem vnitřní plochy přebetonoval, beton napenetroval a udělal vanovou izolaci z Ipy. Izolované byly i horní vodorovné plochy podezdívky, na které se pokládají srubnice (břevna). K ukotvení první vrstvy srubnic jsem do podezdívky zabetonoval kotvy z plochého železa. Bylo by bývalo vhodné spodní plochy vanové izolace, tj. Ipu, překrýt asi 3 cm silnou vrstvičkou betonu vyztuženého rabicovým pletivem. Proč, to vysvětlím dál.

Stěny

Srub má čtvercovou základnu. Srubnice měří i s přesahy 5,60 m. Trámy jsem získal z demolic obcí likvidovaných v důsledku důlní činnosti. Některé trámy byly hraněné na dvou, jiné na čtyřech stranách. Jednotlivé vrstvy srubnic se spojují modřínovými nebo dubovými kolíky, které se zatloukají do otvorů vyvrtaných přes dvě vrstvy. To brání i vybočování srubnic do stran a umožňuje  plynulé sedání a zdvihání stěn podle vlhkosti ovzduší. Kvůli tomu, že srub takto pracuje, se ponechává nad zárubní dveří a rámy oken mezera asi 4 cm, samozřejmě překrytá prkénkem přibitým jen na jedné delší straně, aby umožňovalo posuv.

    Já jsem dřevěné kolíky neměl a popohánělo mě špatné počasí, tak jsem sousední vrstvy srubnic sbíjel 250 mm dlouhými hřeby, Výsledek byl potom ten, že stěny nemohly rovnoměrně sedat, srubnice se na hřebících šprajcovaly (vhodnější termín mě nenapadá) a vznikaly mezery, kterými dovnitř protahovalo. Tento nedostatek jsem odstranil až po letech pomocí stavební pěny.

Komín

Odolal jsem pokušení vystavět komín z kamenů jako vnější nebo ho nechat vystupovat z líce srubové stěny, aby to vypadalo „zálesácky“. Komín jsem vystavěl uvnitř hlavní místnosti, z ostře vypalovaných cihel (zvonivek) a je vyvložkovaný. Na komín je napojena cihlová stěna, která je vystavěna za kamny, sahá až do stropu a částečně přepažuje hlavní místnost. Působí jako clona, za ní je spací kout. Pokud se topí dva dny, komín a stěna naberou teplo a příjemně sálají. To je akumulační činitel, který dřevo srubu prakticky postrádá. Komín a stěna jsou omítané. Až nad střechou jsem udělal kamenné obložení komína rulou a vypadá to hezky.

Podlaha

Podlaha je z tlustých prken pokládaných na sraz. Jsou přibita na trámových polštářích, které jsou uloženy ve výše popsané vaně. Z obavy před houbou  jsem polštáře vydatně napustil karbolkou. Společně s  Ipou vanové izolace to vytváří dehtové aroma, které úplně nevyčichlo ani po 26 letech a doma i po vyprání poznáme, které textilie patří do srubu. Tak bacha!

    Aby případně neprotahovalo mezerami mezi podlahovými polštáři a prkny podlahy, vyplnil jsem ve vaně prostor mezi podlahovými polštáři kusy polystyrénu, který se používal jako výplň krabic s televizory apod. V tehdejších letech se nevyráběl stabilizovaný polystyrén (Stabil). Nevím, co na našem zdraví udělá reakce tohodle polystyrénu s karbolkou a Ipou, ale z podlahy netáhne.

Střecha

Střecha srubu je sedlová, vrchol štítu je asi 115 cm nad vaznými trámy. Nad hlavní místností jsem ze dvou třetin překryl vazné trámy prkny, takže nad částí hlavní místnosti je vodorovný strop, který je podlahou podstřešního prostoru; tam vznikla pohodlná spací galerie pro další 3-4 osoby. Spací galerie se osvědčila zejména v zimě, protože teplý vzduch od kamen ji ohřívá jako první.

    Střechu tvoří široká, 3,5 cm tlustá prkna, přibitá na sraz na krokvích (svrchní záklop). Střecha má vpředu, vzadu a do stran přesahy 70 cm. Přestože byla střešní prkna obstojně vyschlá a vyzrálá (jsou z původních zámeckých podlah), vzhledem ke své tloušťce a šířce vytvořila po definitivním vyschnutí mezery široké 5-7 mm.(Zas je to lepší, než kdyby byla ideálně vyschlá a po nabrání vzdušné vlhkosti zbortila povrch střechy.)

     Jako krytinu jsem zvolil nejlevnější střešní lepenku a na ni již použité eternitové šablony, u kterých jsem zvětšil přesahy, protože šlo o opotřebený materiál a protože střecha má malý sklon. Po zkušenostech, které mám z jiných svých staveb s jinými krytinami, bych nedal už nic jiného než eternit, protože pod něj nezatéká, přes den absorbuje sluneční teplo a v noci je vydává do objektu.

Předsíň

Kvůli udržení tepla v obytné místnosti není vhodné vstupovat do ní přímo zvenčí, ale přes předsíňku. Naštěstí ji mám. Hodí se pro odložení věcí, zásob, nářadí, lyží apod. Tepelné mosty jsou patrné zejména v zimě, kdy se třeba i na zámkové vložce FAB vstupních dveří udělá zevnitř jinovatka.

Spáry mezi srubnicemi

Pokud se týče spár mezi srubnicemi, vyzkoušel jsem leccos: Nejprve mazaninu používanou v minulosti na venkově (červená mazlavá hlína, sůl, cupanina ze starých plstěných rohoží nebo řezaná sláma, přidat vodu, rozmíchat nebo šlapat), pak jako další materiál maltu z mé vedlejší stavby, která mi zbyla po celodenní šichtě. Obojí však časem vypadávalo a ve spárách zůstalo až tehdy, když jsem je překryl přibitím latí. Drží to už nejméně 12 let.

    Na dalších kritických místech jsem užil stavební pěnu. Jde to rychle a snad to i odpuzuje myši.

    Ti, kteří se do stavby teprve pustí, by mohli klást mezi srubnice tenké proužky polystyrénu.

    V Rusku jsem u replik lidových staveb viděl střechovité osekání spodní části břevna

( jinak vyjádřeno – do tvaru širokého obráceného písmene V), které pak dobře sedlo na spodní kulatinu. Předpokládá to ale už určitou tesařskou zručnost. Do podélných spár vtloukali lněný provazec (koudel).

Mám pocit, že jsem toho už napovídal dost. Těm, kteří se pustí do stavby srubu, přeju hodně zdaru. Ve srubu je báječně!    J.H. Ústí n.L.