UPOZORNĚNÍ: Stránky obsahují militantní, drastické
a potenciálně psychicky nebezpečné informace.
Může-li vás to jakkoliv poškodit, tyto stránky opusťte!!

OHLAS č. 82

Ahoj Marku, trochu jsi mě převezl, že jsi dal moji úvahu o neúspěšném legionáři do placu (ohlas č. 78 ).Byl to spíš dopis pro tebe, ale zase se tolik nestalo, snad jen že bych to formulovala ohleduplněji a méně zlehčovala některé věci. Ale nakonec jsem ti neřekla,že nechci abys to tam dal, takže se jen pokusím narovnat některé věci. Je to vlastně oficiální odpověď na ohlas Baretty.

Tak předně ho překvapilo, jak se můžu zajímat o military tématiku, když nenávidím násilí? Copak o vojenství  se zajímají jenom milovníci násilí?To snad ne. To,že nenávidím násilí znamená,že ho nečiním,že se mu snažím v rámci možností zabraňovat,že ho odsuzuji, ale neznamená to,že o něm nechci nic vědět-naopak, snažím se věcem přicházet na kloub. Chci vědět, co žene některé lidi do takového chování, proč jsou takoví lidé na světě, co dělají a proč.Zavírat oči a zacpávat si uši je to nejjednodušší.Války byly,jsou a asi bohužel budou i nadále, jsou staré jak lidstvo samo,ať se mi to líbí nebo ne.Historie válek a slavných válečníků je fascinující čtení- o lidské odvaze, hrdinství, vojenské cti,chytrosti i vychytralosti, o vlastnostech, které se  v „moderním“ způsobu vedení válek vytrácejí.Tolik k tématu  násilí.

Je mi líto,že jsem toho neúspěšného legionáře vzala na lehkou váhu.V podstatně jsem chtěla říct  toto:z toho,co napsal lze vyčíst hodně o jeho povaze a vlastnostech. Je jaký je – ale co takový kluk hledá v legii a co od ní očekává?To není typ pro vojáka tohoto druhu! Prý nemám psát o legii,když jsem tam nebyla a člověk má psát jen o tom,co poznal a zažil.To bychom museli zrušil dějepis a žádný historik by nesměl napsat ani čárku – nikdo z nich přece neviděl mamuta ani Jana Žižku. A už vůbec nedělám ze sebe drsňáka,který všemu rozumí.Informace o legii mám z mnoha různých zdrojů,v tom hodně historických.Jde mi spíše o pochopení principu legie,když si člověk prostuduje dějiny od okamžiku ustanovení legie králem Ludvíkem Filipem(nebo ještě dál od napoleonských válek),dokáže lépe pochopit i její pozdější vývoj a současnost.Jde mi o psychologický aspekt víc než o formální záležitosti.

Je pravdou,co říkají legionáři, že legie je jakási velká rodina,že vojáci jsou solidární, ano,to je všechno pravda, která se ale nedotýká ještě nováčka.Že je výcvik tvrdý a služba těžká, o tom snad nikdo nepochybuje, jinak by tato armáda nebyla tak skvělá jak je,ale nejtěžší to musí být právě na začátku, aby ti nejslabší odpadli co nejdřív a nedezertovali pak v průběhu dalších let či dokonce v boji. To je elementární psychologie a ne  nějaké moje drsňáctví. Karla Horu jsem uvedla jako podle mě výstižnou ilustraci toho,co se od legionáře očekává.

Ostatně tvoje knížka Záškodník popisuje nepřeberné množství příkladů a situací právě toho,jak se má takový voják „demerdovat“.

Že ten kluk,co ho nevzali do legie je mladý a tudíž nezkušený a tak dále, to je jedna věc,která nerozhoduje o přijetí či nepřijetí- on na to nemá povahu, to je zřejmé.Testy,které má legie nepochybně dobře propracované ke svým účelům, toto odhalí.Samozřejmě neznám dopodrobna soubor jejich testů,ale z psychologie znám různé série testů určených k různým účelům a jejich věrohodnost bývá vysoká.Pokud ten kluk je hodně mladý a opravdu touží být legionářem(důležitá bývá odpověď na otázku proč), bylo by pro něho nejlepší,aby věnoval nějaký čas studiu francouzštiny(to je velmi užitečné) a učil se samostatnosti a taky si o legii přečetl dostupnou literaturu.Jenže on ani neví,jestli dostal definitivu a to je pak těžko něco plánovat.

Já bych se mu chtěla omluvit,že jsem ho vzala tak na lehkou váhu,ale člověk občas potřebuje dostat po uších,aby našel správný směr.

Tak to tam Marku,prosím ,dej,ať se ten kluk nezlobí,nemyslela jsem to zle

Láďa