UPOZORNĚNÍ: Stránky obsahují militantní, drastické
a potenciálně psychicky nebezpečné informace.
Může-li vás to jakkoliv poškodit, tyto stránky opusťte!!

OHLAS č. 85

Zdravím,
chtěl bych reagovat na článek o japonském záškodníkovi Hiroo Onodovi a poděkovat tak i za námět k přečtení celkem dobré knihy (viz ohlas č. 83), i když o vojenskou tématiku se zajímám jen okrajově. Pro upřesnění pro ty, kteří by si chtěli knihu přečíst: opravdu se jmenuje Moje třicetiletá válka a autorem je sám Onoda. Vyšla v roce 1984 v edici Dokumenty vydavatelství Naše vojsko pro Český svaz protifašistických bojovníků. Bez problémů jsem ji našel v okresní knihovně. Doporučuji ji k přečtení – dle mého názoru je velice čtivá. Mám za to, že celý jeho boj je o věrnosti vlasti, vysoké morálce, zaměřené na plnění svěřeného úkolu až do konce. Je třeba brát v potaz, v jaké společnosti a v jaké době byl vychován. V knize popisuje své uvažování o probíhajících kampaních, které jej měli přimět zanechat již zbytečného boje.

Nijak zvláště se nerozepisuje o záškodnických dovednostech a postupech, jen ke konci knihy jsou kapitoly věnované jídlu, spánku, a jiným denním činnostem nutným k přežití. Kniha má i poměrně regulérní doslov (na dobu kdy vyšla, neobsahuje téměř žádná ideologická moudra). I zde se lze dočíst o Onodově skromnosti a věrnosti. Přes mnohé nabídky bohatých nakladatelů vydal tuto knihu v nakladatelství, které za jeho mládí vydávalo jeho oblíbený časopis.

Pokud jde o názor na článek, dovolil bych si malou „kritiku z nástěnky“. Koncepce článku vyznívá (i přes zmínku o spolubojovnících) tak, jakoby většinu času na ostrově strávil sám. Bylo by asi spravedlivé uvést, že zcela sám byl až poslední dva roky. Čímž nechci nijak snižovat jeho činy, ale i on sám přiznává, kolik činností se mu tím ztížilo a prodloužilo.

Na druhou stranu uvádí, že jeho tříměsíční kurz pro diverzanty ho na pobyt v džungli nijak zvláště nepřipravil a velkou zásluhu na jejich přežití, zvláště v začátcích, měl spolubojovník Šimada, v civilu sedlák se svými dovednostmi a zkušenostmi z života na venkově. Tento případ naopak ukazuje jejich odhodlání a vůli učit se i za pochodu.

Článek jinak hodnotím kladně, těmito dvěma postřehy jsem jen chtěl naznačit svůj názor, že někdy je pro objektivitu lepší méně informací a spíše odkaz přímo na zdroje (kniha atp.) než byť  i malé zkreslení.

(Zde jen malá poznámka Marka Chlíbka: Mé znalosti a povědomí o působení pana Onody rozhodně nepocházejí z uvedené české knihy. Pro knižní vydání byl tento příběh v určité míře upraven a konkrétně informace o výcviku a následné záškodnické činnosti dost podstatně potlačeny! Bylo to v souladu s tehdejší pacifistickou politikou Japonska. Troufám si tvrdit, že mé informace z článku jsou v tomto ohledu relevantněšjší než příběh upravený pro civilní distribuci.)

 Na druhou stranu chápu že nejsi novinář a šlo Ti o informování zájemců o problematiku. Nesu totiž s nelibostí, že zvláště v tisku se rozmáhá určitá povrchnost a psaní o různých tématech z pozice největšího odborníka, aby se vzápětí autor pár větami ukázal jako pitomec a hloupý štťoura. (Jen tak na okraj; před několika dny mne trochu nadzvedl v novinách článek o ostraze objektů a osob při hrozícím nebezpečí války s Irákem, kde novináři v jedné závěrečné větě stačilo ke zpochybnění hlídkujícího člena ochranky (nevím, mám dojem že bývalého prezidenta) to, že si snad ani nevšiml, že o ulici vedle vykradli auto, na jehož sedadle jsou ještě střepy. Vůbec jsem nepochopil, proč tam tato věta byla. Ochranka prezidenta snad chrání prezidenta a ne ještě všechna auta v přilehlém okolí. To by snad byl jednoduchý způsob odlákání pozornosti? Co Ty na to?)

Na závěr bych chtěl poděkovat za tvorbu stránek specnaz.cz. Vnímám je vcelku pozitivně, i když na určité věci mám odlišný názor. Oceňuji i to, že ačkoliv jsou dá se říct „specializované“, neobsahují přehršle chyb a prohřešků proti pravopisu, jak je jinde zvykem. Myslím, že i tak lze vyjádřit hrdost na to, že člověk je příslušníkem určitého národa a také profík. Ať dělám cokoliv, mělo by to „vypadat“.

S pozdravem Petr K.