UPOZORNĚNÍ: Stránky obsahují militantní, drastické
a potenciálně psychicky nebezpečné informace.
Může-li vás to jakkoliv poškodit, tyto stránky opusťte!!

OHLAS č. 98

Staleho zdravi preji

K článku Ochrana před radioaktivitou bych rád dodat pár údajů.

Pokud se týká elektráren, nemá sice cenu věřit úřadům, ty nikoho nezachrání. Ale jaderne reaktory typu VVER (veverky) jsou docela dobře jištěné proti náhodné chybě. Protože o jejich konstrukci, provozu a zabezpečovacím zařízení něco vím, musím tvrdit, že i s úmyslem vytvořit problém by se jednalo o obtížný úkol. Tyto systémy nejsou až tak citlivé, jak se uvádí.

O čem jste nemluvil je ještě jedna skupina zdrojů zamoření, ke které je daleko větší šance se dostat, např. v bývalé Jugoslávii. Paradoxně je nejvíce hrozivá. Tou je totiž střelivo s ochuzeným uranem. Nechci tu mluvit o radioaktivním zamoření, protože to je zanedbatelné. Problémem je něco jiného. Střela s jádrem z ochuzeného uranu je používaná pro své krásné účinky. Několikrát těžší než olovo, tvrdá skoro jako wolfram a hlavně, při vysokorychlostním  kontaktu s kovovými materiály se chová jako termická sloučenina. A tady je kámen úrazu. Obecně všechny transurany jsou jedovaté. Nemusí Vás zabít záření, ale třeba takové plutonium je o několik řádů účinnější jak kyanid. Naštěstí není rozpustné ve vodě. Ovšem kysličníky a jiné sloučeniny těchto prvků jsou schopné vcelku pozoruhodného rozptylu. Při hoření těchto materiálů vznikají sloučeniny, které se rozptýlí v malém okolí, v řádu desítek, max. stovek metrů. Ale podle koncentrace může dojít k určitým nepříjemným následkům. Podobných problémů se bojím u špinavé bomby. Co na tom, že stroncium je radioaktivní. V malých dávkách o tom nemusíte vědět, ale zabije vás stroncium jako chemikálie. Spousta lidí se příliš soustředí na nebezpečí radioaktivity, že zapomíná na chemické vlastnosti látek…

 

D.J.