UPOZORNĚNÍ: Stránky obsahují militantní, drastické
a potenciálně psychicky nebezpečné informace.
Může-li vás to jakkoliv poškodit, tyto stránky opusťte!!

Ohlas č.106

Volné pokračování: OHLASU č. 103

 

Tuhle měl chlapec zase jeden zážitek.
Vracel se z jednoho ze svých výletů a z nějakých důvodů vystoupil z MHD o zastávku dřív. A takhle šlape za soumraku ulicemi a kouká, že kus před ním tlačí nějaká mamina golfky. Minul jí a jen o chvilku později se po levé straně otevřely plechové vrata a na ulici vypadli čtyři výrostci. Zjevně byli pod parou. Chlapec nahodil nasupený obličej a produsal kolem nich, aniž ho obtěžovali. A pak za zády slyší: >Hele, formule!< Chlapec zpozorněl. A pak takové divné zvuky a: >My vám z něj uděláme závodníka!<
Chlapec nejdřív myslel, že jde o nějaké známé, ale zdálo se, že se ženská nějak brání. Zastavil, ohlédl se a hele, ono se mu to nezdá. Tahali se o golfky s dítětem. Chlapec řekl: >Hele, na formule hrát neumím. Kdo si ale chce zahrát na kytaru?< Zůstali na něj koukat a vůbec netušili. Řekl té ženské: >Tak pojeď, co se tak couráš.< Mamina popadla golfky a naklusala k němu, obrátil se a společně šli až o pár ulic dál. Tam se teprv rozešli. Vlastně si kromě chlapcova >Nashledanou< neřekli vůbec nic.

Co dodat. Chlapec vesele odmítl obavy, že by se popřípadě musel poprat s celou tou podnapilou partou. Že prý to byla typická ukázka lidské smečky: nejdrzejší vůdce, dva co se s ním snažili držet krok a jeden >ocásek<, co se spíš držel v pozadí. Tak mě napadlo – našel by se tu někdo povolaný, kdo by čtenáře dokázal zasvětit do sociopsychologie pouličních band?