UPOZORNĚNÍ: Stránky obsahují militantní, drastické
a potenciálně psychicky nebezpečné informace.
Může-li vás to jakkoliv poškodit, tyto stránky opusťte!!

Stala se ze mně Tygřice

Nikdo mi nevěřil a všichni  mi tvrdili, že jsem blázen ! Vždycky se řídím pravidlem  „BUŤ PO NÍ, NEBO DO NÍ“. Asi před ½ rokem jsem se rozhodla napsat na vrtulníkovou základnu v Bochoři u Přerova , jestli bych je nemohla soukromně navštívit a podívat se na vrtulníky zblízka. Však víte, já jsem velký fanda do létání a všeho okolo toho.



Nevěřila jsem tomu , ale POVEDLO se.!! Dokonce mě pozvala jediná vrtulníková 331 TYGŘÍ LETKA NATO v CZ. S panem mluvčím této letky jsme dlouho hledali termín, který by vyhovoval jak jim tak mě, protože se v té době stali mě dost nepříjemné věci, nejdřív mě přepadli a zmlátili tak, že jsem ochrnula až po třísla, pobyt v nemocnici atd.



Nakonec jsme se dohodli na termínu 11.10.02 v 10.00 hod. a já se svými asistenty vyjela a dojela přesně v určenou hodinu na vrátnici vojenského útvaru v Bochoři. Mohu vám říct, že bylo velice nepříjemné počasí, které nám trochu otrávilo náladu, ale jen do té doby než jsme projeli po všech nezbytných formalitách, které už byli pro nás nachystány vrátnicí. Tam už na mě čekal náčelník útvaru spolu s tiskovým mluvčím a část elitní Tygří letky NATO CZ, která měla pro mě přichystaný program vymyšlený do všech podrobností.



Nasedli jsme do aut, které byli pro nás a pro můj vozík pohodlnější a jeli přímo do hangárů, kde jsem si mohla všechno v klidu prohlédnout a osahat, vydrápat se do jakékoliv  kabiny pilotu, navigátoru atd. a to vše s odborným výkladem co na co je a jak to funguje. Tlačítek a budíků tam bylo nepočítaně, ale já jsem pozorně poslouchala a snažila si to do své makovičky nacpat. Samozřejmě se vše fotografovalo a já zářila radostí, že sedím v takovém špičkovém stroji naší armády. Asi po 2hod.jsme opět nasedli do aut a jeli se podívat na „stojánky“, kde byly všechny vrtulníky připraveny v bojové pohotovosti. Úžasná podívaná mě opět ohromila, takže jsem byla v „sedmém nebi“. Konečná zastávka – klubovna Tygrů ve 2 poschodí, takže mě museli vynést. Tam bylo pro nás připraveno občerstvení a  čekala na nás celá letka – žádní nafoukanci, ALE HOLKY – krásní příjemní kluci, kteří snad byli vybráni podle vzhledu a příjemné povahy. Popovídali jsme si o všem možném, protože i je zajímal život vozíčkáře a můžu vám říct, že sympatie byla na obou  stranách. To největší překvapení mě čekalo na konec. Najednou se objevil náčelník útvaru a slavnostně před nastoupenou Tygří letkou mi předal kompletní vycházkovou vystroj s propůjčenou hodností kapitána, jako čestného člena Tygrů. Mohu říct, že v tu chvíli jsem brečela štěstím a se mnou i moji asistenti, protože se mi splnil můj životní sen. Samozřejmě, že před touto ceremonií jsem byla posazena do trenažéru vrtulníku a musela jsem  ukázat, co jsem si zapamatovala z prohlídky a výkladu během návštěvy. Vrtulník jsem do vzduchu dostala – dokonce jsem nezapomněla na podvozek a podařilo se mi, i když z pomocí, i přistát.Takže zkoušku jsem splnila – prý nad očekávání.



Asi po 6hod. jsme se rozloučili, domluvili se na další návštěvě, abych se mohla v lepším počasí i proletět a my odjížděli šťastní domů.



DÁŠITA            


Komentáře: 1

1 franta { 02.02.11 at 10.27 }

Parada!