UPOZORNĚNÍ: Stránky obsahují militantní, drastické
a potenciálně psychicky nebezpečné informace.
Může-li vás to jakkoliv poškodit, tyto stránky opusťte!!

ŽENA DO UNIFORMY ??

TŘEBA  KE  STÁTNÍ  POLICII ??


… PROČ  NE ?!


Ahoj holky!



Zajímavé dilema. Ale jestli jste pevně rozhodnuté, přesvědčené, nebo máte své skálopevné představy, ideály, očekávání, tak toto jednoduše nečtěte. Nebude to nejhezčí čtení, místy velice pesimistické, a některé se může zdát, že i svým postojem, názory a rčením mohu „shazovat“ ženské já. Jsem u tohoto spolku skoro 9 let, utvořila jsem si již osobní názor, náhled,…a dá se říct, že už vím o co „gou“. Ale zase předem upozorňuji, že platí, všude, jiný kraj-jiný mrav. Každé oddělení, služebna,kancelář, město, okres, kraj……jiná práce, jiný přístup, jiní nadřízení, jiní kolegové………a má maličkost.



První kroky pro přijetí k policii. Pohovor s místním personalistou. Ten by vám měl říct něco bližšího. Záleží na jakého natrefíte, jaký má názor na ženu u policie, jak mu mamka doma „vládne“, jak se vyspal…….Doporučuji obrnit se a hlavně informovat, jaká je šance zařazení pro „mateřský“ útvar v místě bydliště. Zda vás tam či onam chtějí. Zda výkon, či kancl….zda vůbec jsou tabulková místa. Jestli nic, tak jsou jiná města, která mají kritický podstav-nedostatek policistů. A to zdůrazňuji  NA ULICI. Důkladně již předem zvážit, připravit se na různé varianty a vše ostatní s tím spojené. (Škola,odloučení od rodiny……..) Pak životopis a jiné papírové machrovinky. Pozor!! Maturita nutná! Další- projít zdravotně. Oční, ušní, krční, EKG, ortopedie, gynekologie…..prostě všechno. Nevím jak jinde, ale všeobecně jsou zdravotní kritéria velice přísná. Byť i malá oční vada – neprošla-litujem. Pak fyzické testy. To je brnkačka (myslím). To zvládne každá tygřice. Chce to jen mít k pohybu vztah (lehy-sedy,kliky,běh,…..a plavání). A posledním postupovým bodem jsou psychotesty. 8 hodin mozkové závity dostávají pěkně zabrat.



                                              



                                                   *************************



Já „šla“ k policii poměrně mladá. Bylo mi bez dvou měsíců 19. Po střední škole jsem dělala u jedné ochranky, né zrovna tu hlídací potupnou degradaci lidských sil, díky kontaktům a specializaci, která se týkala výcviku služebních psů, jsem dostala propůjčeného německého ovčáka. Byl to „šlechtic“, takže dát do „pucu“, připravit na zkoušky…. Pro mě ideální zaměstnání. Jenže okolnosti se měnily, problémy všeho druhu na sebe nedaly dlouho čekat… Majitel mi „sebral“ psa a já dala výpověď. Shodou náhod běžela v televizi reklama:“hraj za tým policie“. Proč ne. Hloupá nejsem, nějaký ten „pátek“ „fušovala“ do bojového sportu, kuráže a odvahy za tři, pohraniční stráž (vojáky) zrušili,místo toho policisti-psovodi………. Jdu do toho!! Budu psovod!! A hotovo. Jak prosté. Jak jednoduché. Vším „prolezla“, sice mi oznámili, že v místě bydliště není a v dohledné době nebude pro mne místo, ale co. Já se ve „světě“ neztratím. Nastoupila jsem do Brna na střední policejní školu.



 



                                                           *************************



Dřív, za mě, to fungovalo, že dnem nástupu k policii člověk nastoupil do školy. Nějaký ten měsíc všeobecná praxe, teorie (právo, kriminalistika, dopravní služba, pořádková služba, motorová vozidla, čeština, cizí jazyk, tělesná příprava, střelecká, počítače, psaní na stroji…..), pak praxe-výkon, pak vás zařadili, podle toho kam se hodilo a kam bylo potřeba. Nikdo se na váš názor neptal. Zařazen – odchod. Škola, specializovaná na váš obor-na vaše zařazení. Dále praxe , příprava, v oboru, či v něčem „příbuzném“ vašemu budoucímu zaměstnání. Nyní již při přijetí budete zařazeni ke konkrétnímu útvaru na konkrétní místo, při troše štěstí se vás zeptají, kam byste chtěla, ale nedělejte si velké iluze. Záleží na mnoha okolnostech, zda je tam tabulkově volné místo, zda tamní šéf vezme „babu“…… 3 měsíce budete ve výkonu s relativně¨budoucíma kolegama, kdy je jen a jen na nich, zda budou ochotní vás vůbec „přijmout“,něco vysvětlit, něco naučit. Chce to hroší kůži, hodně „překusovat“, hodně poslouchat, učit se, ctít „staršího“, zařadit se, poslouchat jen to co unesete, nepřipouštět si, že máte city, vlastní názor, vlastní existenci, ……musíte být jako oni, chovat se podobně, mluvit podobně, přemýšlet podobně, uvažovat, musíte se jednoduše přizpůsobit, musíte………přežít!! Není to jak na vojně, kdy byste jako „zobák“ musely dělat saharu, bufet a jiná vojenská buzerace. Ale určitá nepsaná pravidla zde „fungují“. Nechci to zveličovat, ale u nás na oddělení jsou tyto 3 měsíce o tom jak se uvedete, jak to s vámi „půjde“….Zaškolovat já vás, popřeji vám dobré ráno, otevři oči , zavři pusu a nediv se. Jsi přeci u policie. Pak půjdete na rok na specializační školu. A připravte se na to, že tam to tedy „žerou“. Hlavně právo. Každý předmět je ten jejich jediný a nejdůležitější. Při „tělocviku“ málem vypustíte duši, sice nejste zásahovka,a pro výkon tohle nepotřebujete……….Co na to říci? Doporučím držet hubu a krok – vyplatí se to. Policejní maturita a zpět do výkonu.



                                                        



                                                           *************************



Mně škola nedělala problémy. Zjistila jsem, že když to člověka baví, tak to jde samo. Ovšem očka se mi začala otvírat a já „chťa nechťa“ si musela spoustu věcí připustit, přiznat. Ke psovodům? Chovná stanice? „Zbláznila jste se? Na to musíte mít roky a zásluhy a být chlap……..bla bla bla.“ Že já dělám bojový sport, tak tam bude spousta lidí na stejné „frekvenci“. Omyl. Nikdo! Alespoň u nás ve třídě. U „tělocvikáře“ jsem si připadala jako jediný aktivní „debil“. Celé ty měsíce jsem fungovala jako jejich paňác, na kterém si to všichni vyzkouší, já to přeci umím. A já? Nemohla jsem si praštit o zem s nikým. Přece jim neublížím?! Jo, bojař (tělocvikář) mi nabízel, že po vyučování mohu chodit trénovat s ním. Mladý pohledný chlap,…kdyby si napsal na čelo o co mu skutečně jde, vyšlo by to nastejno. Myslím,že to nemusím rozebírat. Další,jedna z mnoha,rána byla postoj všech chlapů – kolegů. Ať jsi pěkná, škaredá, štíhlá, silná,….vždy podle nichpůjdeš k policii aby sis zaš…… Tento vrytý předsudek žádná z nás nezmění. Hezká:co by jinýho by tady s tou figurou a pěkným obličejíčkem dělala. Nepěkná: má mindráky, nemůže normálně sehnat chlapa. Nikdy nebudete skuteční „kolegové“. Jo, vlastně jo, když se jim to bude hodit….Vždy jen „ženská“. Středověké názory na postavení ženy ve společnosti přetrvávají. Troufám si tvrdit, že u policie někdy o mnoho více. Špunty do uší, mile přiblblý výraz…..nerozčilovat, myslete si něco o jahodovém pudinku….je to na vás. Nemohu radit. Moje praxe byla na obvodním oddělení venkovského typu. Dobrý instruktor, první mrtvolka (na tom , ač se to zdá sebemorbidnější , velice záleží-myslím jaká „je“) Šlo to. Pak koukli do papírů a „mazej“ k dopravákům. Ženská, tam je, podle nich, nejmíň rizika. Další 3 měsíce dopravní nehody. Místy móóóc“hezký“. Ale dobrý šéf, dobří kolegové. To dělá hodně. Skoro všechno. Matura a „hurá“ do výkonu. V nejmenovaném městě, každý den pěšky, protože jsem ženská a tak  přeci, podle nich, za volant nepatřím. Nemá cenu diskutovat, na váš názor a vaše řidičské umění se nikdo neptá (taky to neplatí všude). Obden řídit křižovatky…..hle, a to ženská zvládne? Hodí se to, tak musí. Nejmenovaný, jeden z nadřízených,měl ženy velice rád. Samo,že po jeho. A jak některá nebyla stejného „názoru“,tak si to na silnici „užila“. Boj. Kdo z koho (já si vybrala hrdost a čest……..Bohu dík.Nebo bohužel….). Každá máme svojí cenu, tak jde jenom o to, jak „se prodáte“. Po 1,5 roce jsem „odešla“,naštěstí, služebně jinam.



 



                                                           *************************



Obecná „pravidla“


Žádné ranní šichty, ne ne, jako ostatní. Noční, odpolední, pohotovost, akce,….žádné, že máš ve tři končit, to tady neplatí. Padne ti případ, nehoda, “nahoře“ si usmyslí dopravně bezpečnostní akci, eskorta, předvedení, výslech, uzávěry……….“Bereš za to desítku čistýho, tak co křivíš nos!?“ Nelíbí? Tak běž! Systém? Logika? Lidskost? City?…………..Menstruuješ? Žaludeční vředy? Bolí hlava? Hlad? Žízeň? Potřebuješ na WC?……………..Ty jsi ženská?? Tak co tu děláš?! Nic z toho a milion dalších věcí, policajt nezná. Odnaučíš se to. Nebudeš jíst, pít, čůrat. Zvykneš si. Když bude potřeba – budeš muset. Proto jedna dobrá rada, než ji zapomenu. Naučte se před, nebo hned při začátku, šichty poctivě snídat. Jelikož nikdy nevíte, zda to nebude pro tu konkrétní službu jediné jídlo, které „žaludkovi“ „pošlete“. Jeden z mála příkladů z praxe. Dopravní nehoda, zacpaná silnice, vrtulník, sanitky, hasiči, odtah, …….práce na dlouhé hodiny (mnohdy). Nikoho nezajímá, že máte za půl hodiny končit, že vám zavřou školku, že vám ujede poslední autobus, že poslední vložka či tampon již bezpochyby nevydrží, že tlak jde prudce dolů, jelikož jste dlouho nepila, křeče v žaludku, protože jídlo je na útvaru v ledničce (a dle zákona stejně na veřejnosti nesmíte jíst), že je vám zima,……to je váš problém. Pole před vámi, pole za vámi. Nesmíte opustit místo. Vaším jediným úkolem je zajistit místo dopravní nehody, trestného činu,…..A to je se vším. Policajti nejsou v těchto případech lidé. Připadáte si, při nejmenším, jako hadr na holi, a jediné co vám „ťuká“ v hlavince je věta, jestli vám to za ty prachy stojí za to. Malinká taktická rada. Vyplatí se pro tyto případy mít v kapse alespoň pytlík bonbonů.



Nebo z jiného soudku. Smrt, ať už v jakékoli podobě. Jak my říkáme: dopraváci mají mrtvolky čerstvé, leč mnohdy zdeformované. Obvoďáci: mnohdy v celku, leč uleželé a „voňavé“. Je to kruté takhle to říkat, ale tato práce je především o nepříjemných věcech. Sice vás většina lidí bude obdivovat, jak to můžete dělat, ale do rozpůlených hlav se budete dívat vy. A zůstane to „ve vás“. Málokterý člověk dovede předem říci, co to sním udělá. Proto je nepsané pravidlo, že nejdůležitější je první a po „desáté“ si zvykneš. Máš první? Tak když budeš zvracet, tak to tě ještě „omluví“, ale pak budeš měkota, budou si tě dobírat, smát se ti,kroutit hlavama……a pak stejně řeknou: „no jo,vždyť je to ženská….“ Neexistuje říct, že tam nepojedeš. Budeš odklánět auta, i když „rychlíci“ (lékaři) budou oživovat v druhém jízdním pruhu na zemi zraněné. Budeš, i když je štědrý den, i když na tebe budou okolostojící lidi řvát, co jsi to za zrůdu, budeš se usmívat a taktéž budeš přát hasičům šťastné a veselé, budeš, i když 10 cm od tvé boty je černá igelitová plachta, pod kterou je otec od rodiny, budeš s necitelným výrazem sepisovat obnos peněženky mrtvého, i když tam bude dopis od dětí začínající: „milý Ježíšku….“ A co horšího. Půjdeš za rodinou – pozůstalými a budeš jim to muset oznámit. Musíš!! To na své práci opravdu nenávidím. A co se děje pak, až „to“vyslovíte….  Možná si myslíte, že jsem morbidní, že se v tom vyžívám, ale to jeden případ ze sta, který,relativně, ještě nic není. Bohužel, nebo bohu dík, opravdu ve většině si zvyknete. Ale garantuji vám, že z dušiček to nikdy „nevygumujete“. Na toto téma bych mohla psát „hafo“ stránek, ale třeba vás to ani nezajímá, nebo je vám špatně – třeba ze mě. Jak jen naznačit, že je to „jen“ práce.



Tak třeba „sexuální“ „harašení“…. Je nad slunce jasné, že když jste policajtka, že spíte s kolegama, že čekáte, až si to budete moci „rozdat“ s kolegou, na noční nejlépe, ve služebním autě… Nevím, kdo je víc ubohej. Každá o tom víme své, …a jak já říkám: „Jasně. No nedělej to za ty prachy J“ Co na to váš partner? Záleží jakého máte. Další, …“a kam bude chodit čůrat, když není venku benzinová pumpa?“ Když musíš, tak musíš. Klidně na cestě vedle služebního auta, jestli se chce kolega kouknout, ať se koukne, když to doma nemá. Že přeháním? Tak si nech prasknout močák. Vzpomínám, jako „mladá“…starší kolegové zastavili u lesa a zaveleli: “Jde se čůrat! Jdeš taky?“ mé vyvalené oči postačily. “Kdo nečůrá s náma, čůrá proti nám“(slušně řečeno). Bylo mi jasné, že je to něco jako, jedna z mnoha, zkouška. Šla jsem.Slíbili, že mi nebudou čůrat za krk a „zapsala“ se „plusově“. Za mé „éry“ jsem se nesetkala s žádným nátlakem, který by hraničil, nebo se týkal sexuálního obtěžování. Nebo jsem to automaticky „odrazila“ v počátku. Nemůžete být v tomto směru „cíťa“, to vám pak garantuji, že budete chudák. To se raději zapojte do nechutné debaty, zasmějte se,“nahoďte“ ještě lepší nechutnou narážku, …a bude klid. Jo, někteří jsou zcela upřímní. Třeba jedni moji kolegové, z jiného útvaru, na dotaz, proč tam nemají ženské, odpověděli, že by mě ohli o stůl a „ojeli“, to prý jo, ale sloužit se mnou….to ne!! Třeba by jim vadilo, že bych byla lepší za volantem, uznávanější v práci, …jakékoli ohrožení, to by jejich chlapská ješitnost nepřežila. A třeba jsem se jim jednoduše „líbila“. Nechám toho. Né, všichni jsou v tomhle stejní.



A jak vás budou brát? Po stránce pracovní? Třeba u nás. První policistka ve výkonu, na okrese,…..tedy já. První problém: kdo s ní bude sloužit? Kde se bude převlékat? Kam bude chodit, již probrané, čůrat? Bude mít děti……..Národní katastrofa. Neřešitelný problém. Nyní už je to o něčem jiném, plno okresů – plno policistek. Říkají, že si nikdy nesjednáte takový respekt jako chlap. Taky není pravda. Vypracujete se. Bude to dřina, pocení krve, ale dá se. Ale nikdy, nikdy se nesmíte bát, zaleknout……co nenahoním svalama, nahoním něčím jiným. Mám hlavu, tak jí musím používat. Neustále na sobě pracovat, po mnoha stránkách. Taky je ten respekt, trochu, o vašem věku. Jinak vás budou respektovat, když je budete“buzerovat“ a bude vám 20 let, a jinak, když vám bude 30. Diplomacie, inteligence, znalost, taktika……. Nikdy nehřešte na to, že máte na sobě uniformu, to je jen oblečení, pravda na někoho to ještě platí, ale v dnešní době spíše naopak. Už to není, co to bývalo. No jo, mně už se to „kecá“, já jsem „mazák“, služebně zaučila mnoho kolegů, mám určité pozice, výhrady, práva……..ale vždy pamatuji, že když já „jdu nahoru“, tak musím zdravit ty, co „jdou dolů“. Všeobecně platí, jak já k nim, tak oni ke mně. Pozor! Né 100%ně. Co tím chtěl básník říci? Mnoho. A nějak nevím jak to vyjádřit.



A co třeba peníze? Na těch deset čistého, plus mínus autobus, se dostanete. Záleží na zařazení, kolik „odboucháte“ sobot, neděl, nočních, jestli vám zaplatí milostivě nějaký přesčas, jestli vám dají osobní ohodnocení……….Jedno je jisté, že na svatého berouse něco poberete J Všichni vám budou říkat jaký „krásný“ plat na ženskou berete, ale druhou stránku bude vidět málokdo. Já už jim to nevysvětluji, nerozčiluji se, nemá to cenu. Trvalo mi toto dlouho, ale……..Ty povídačky v televizi o průměrných platech policistů, ……zeptejte se chlapů či ženských, co už nějaký ten peníz pobrali. Nikde, a u policie obzvlášť, není nic zadarmo. Přivydělávat si podle zákona u našeho spolku nemůžete (legálně).“Neberte ty úplatky, nebo se z toho zblázníte…..“, tak to leda v kriminále nebo v lepším případě v civilu. Neříkám, že se to neděje, nebo, že mně úplatek nikdo nechtěl dát, ale nechat se vyhodit pro pár stovek….. Půl „melounu“ mi nikdo ještě nechtěl dát……..fňuk. Ale jsou i jiné  „nabídky“. Práce modelky, společnice(slušně řečeno). Onehdá mě pobavil řidič, který nám tam „padl“ na rychlosti, doporučená sazba pokuty až 2.000,-Kč, dostal 500,-. Při placení mi oznámil, že si těch 1.500,- připlatí, když se s ním vyspím. A to byl slušný. To a podobné je na denním pořádku. To třeba silácké poznámky typu, jak by vás „klátili“ o služební auto, jak by vám dokázali kdo má na vrh, kdybyste nebyla v „mundůru“……a miliony jiných „sladkostí“,…….        



A co takhle výslednost? Pokuty-objasňování trestných činů. U toho našeho spolku existuje tzv. „čárkománie“. To znamená, že jedeš ven a musíš dát pokutu, protože se „udělat“ „něco“musí! Je jedno, že prší, že auta zrovna nedělají moc přestupků, že jste celý den řídila křižovatku, že trčíte na nehodě, …..že je velký nápor tr.činů,neznámí pachatelé…. Ano, dá se k tomu přihlédnout, ale ne třeba celý týden. Vy si to možná zdůvodníte, ale „je“ to nezajímá. Co z toho vyplývá? Tak to záleží opět „dům od domu“. Většinou vám za „flákárnu“ sáhnou na penízky. V opačném případě vám však máloco a málokde „něco“ dají.



Je toho tolik, co jsem vám holky chtěla napsat, ale bohužel nemám představu, co by vás konkrétně zajímalo. Jestli tedy vůbec něco z toho mého „žalování“. Z toho,co jsem napsala, budete mít pocit, že si jen stěžuji a naříkám, ale tak to v reálu chodí. I když někdy mám svojí práci ráda, někdy mě i baví, a ojediněle se umím i nudit,…nevím jestli bych s tímto „dnešním rozumem“ šla znovu hrát za tým policie.



Nemám spisovatelské střevo :-), takže píšu možná trochu zmateně, za což se omlouvám. Pokud mi na článek napíšete váš názor, nebo nějaký dotaz, budu moc ráda.



  



Rebelka