Poslední akt odvahy

Malá země typu České republiky nemůže vést nikdy sama válku. Její armáda je miniaturní, bez schopnosti kohokoliv smysluplně napadnout a bez síly ubránit naši zemi. To není urážka, jen zjevný fakt, plynoucí z naší státní nevelikosti a omezených finančních možností. Útočných válek se můžeme účastnit pouze jako přizvaní účastníci v rámci rozsáhlejších paktů a stejně tak při obraně bychom měli doufat v masivní pomoc spojenců, kterým bychom snad za tu pomoc stáli. Viděno pragmaticky, může nastat situace, a s ohledem na světový vývoj dokonce velmi snadno, že nás v budoucnu napadne nepřítel, jehož síly budou ty naše tak dramaticky převyšovat, že jakýkoliv samostatný vojenský odpor by byl spíše morálním vyjádřením než skutečnou funkční obranou. V kontextu této situace si lze představit i možnost, že nás naši spojenci (dnešní či budoucí) prostě vojensky nezaštítí.

Cena za zpřístupnění článku: 5 Kč. Pokud nemáte žádný voucher, zažádejte si o něj, případně navštivte stránky "Co je to voucher" nebo "FAQ - často kladené otázky".