UPOZORNĚNÍ: Stránky obsahují militantní, drastické
a potenciálně psychicky nebezpečné informace.
Může-li vás to jakkoliv poškodit, tyto stránky opusťte!!

Potřebná povolání po velké katastrofě – jakou prací se uživit v komunitě

(Dlouhý článek v rozsahu cca 12 stránek formátu A4) Po každé katastrofické události globálního rozsahu lze předpokládat několik následných fází, kterými si přeživší lidé musí projít. V průběhu katastrofy a těsně po ní záleží přežití jedince hlavně na dvou faktorech - na štěstí a na přiměřeně správných pudových reakcích. Tato raná fáze přežití může trvat několik desítek sekund až minuty a konkrétní člověk bohužel až zase tak moc neovlivní, zda přežije nebo ne. Být ve špatný čas na špatném místě je prostě osudová záležitost a s velkou mírou pragmatizmu je potřeba brát to tak jak to v tu chvíli je. Po té už ale nastupuje druhá fáze přežití, kde už pro svou záchranu může jedinec hodně udělat. Druhá fáze trvá většinou hodiny až dny. Je specifická tím, že je vše naruby, vše se zhoršuje, kolabuje a všude panuje chaos a panika. Nicméně už je to určitý postoj prostředí, který má jakousi konzistenci a vývoj, je zhruba jasné co se stalo a jak to asi bude pokračovat. Kdo nezahynul v první fázi má velkou šanci přežít dál a to tím spíše, pokud dokáže využít chladný rozum, přiměřenou dávku odvahy a znalosti nabyté zkušeností nebo specifickým výcvikem. Tohle jsou asi ty chvíle, které si vybaví většina civilistů pod pojmem PŘEŽITÍ = jedinec nebo malá skupinka lidí, vzpamatovávajíc se z prvního šoku a snažíc se zajistit si nejzákladnější prostředky pro přežití jako bezpečné místo, teplo ohně, trochu vody a jídla. Třetí fáze je v podstatě o tom samém, jen survivoři (přeživší lidé) získávají více jistoty, více se seznamují s novým prostředím, snaží se zajistit si pro sebe maximum dostupných zásob a pomalu uvažují co a jak dál. Pozvolna získávají psychologickou převahu nad situací a daří se jim opět převzít zodpovědnost nad vlastím životem. Čtvrtá fáze je už o klasickém sociálním cítění survivorů, kdy je přirozená touha po bezpečí a sdílení společného osudu nutí vytvářet větší či menší skupinky, tlupy a kmeny. Tyto vznikají hekticky prostým dobrovolným spojením většiny jedinců, kteří v určité oblasti doposud přežili. Jakákoliv sociální skupina pak začne pozvolna, ale nevyhnutelně tvořit své vnitřní sociální struktury. Postupně se vykrystalizují vůdci, lidé se znalostmi nebo schopnostmi se prosadit. Stejně tak se vyprofilují i lidé snažící se zůstat spíše v pozadí, bez ambic osobního sebeprosazení a a naprosto spokojení s tím, pokud jim někdo bude rozdělovat práci, říkat kdy a kde mají spát a zabezpečí jim dostatek jídla a souvisejících životních potřeb. ...

Cena za zpřístupnění článku: 2.5 Kč. Pokud nemáte žádný voucher, zažádejte si o něj, případně navštivte stránky "Co je to voucher" nebo "FAQ - často kladené otázky".