UPOZORNĚNÍ: Stránky obsahují militantní, drastické
a potenciálně psychicky nebezpečné informace.
Může-li vás to jakkoliv poškodit, tyto stránky opusťte!!

OHLAS č. 33

Ahoj,
opětovně se nudím, tak zas cítím potřebu se vyjádřit :-)). Četl jsem ty poslední články a obecně s nimi nelze než souhlasit. Jen k tomu házení kamenů na tanky bych měl pár postřehů. Osobně jsem prodělal ( i když dost jednoduchý ) výcvik likvidace obrněných vozidel a musím říct, že jít se šutrem na tank na vzdálenost čtyřiceti metrů tak si musím vyměnit spodní prádlo. To bych na něj raděj vylez a průhledy jim zakryl růčo ( předpokladem je, že ta potvora jede pomalu, nebo stojí ). Navíc do zástavby bez pěchoty vjede tankem jen magor a v otevřeným terénu je tank celkem v pohodě. Má sice v okruhu pár metrů kolem sebe mrtvej prostor, ale dostaň se tam s čistejma slipama :-)) K těm krásnejm židovkám co zapalujou paneláky chci jen dodat, že hezký ženský jsou potvory i bez výcviku :-)) K házení granátů na „policisty“ : raděj bych se tomu vyhnul za každou cenu vyjma v případě války. Myslím, že žádnej zapálenej barák nevyvolá takovou štvanici jako pár poldů s poházenejma rukama a nohama po okolí. No a k těm nájemnejm odstřelovačům – dneska má optiku na kvéru skoro každej vojín i myslivec a těžko je považovat za odstřelovače ( natož nájemný ). Ten Petr s SVD v případě války půjde ( jak znám naší armádu ) k motostřelcům a zhebne asi půl hodiny po začátku boje. Nebo nenastoupí při mobilizaci a bude lovit na svý konto a pak po něm  půjde nepřítel ( smrt zastřelením ) a půjdou po něm i naši za dezerci ( smrt zastřelením ) :-))). Mám o sobě dost vysoký mínění co se týká střelby, ale cvičenýmu k odstelovači bych se v boji nechtěl dostat blíž jak na dva kiláky. Každýmu kdo si myslí že by to vyhrál doporučuju si uvědomit, že ( nevím jak u nás )profíci maj nesrovnatelně lepší podmínky pro výcvik, např. ve střelbě na pohyblivý cíl a také lepší zbraně ( o optice se dá asi dost diskutovat ). Celkově se mi ty články docela líbí, jen mám pořád pocit, že všechno to ničení a zabíjení je líčeno moc jednoduše. V případě každýho boje existuje reálná šance na vlastní zranění, nebo smrt. Rád bych všem případným budoucím záškodníkům doporučil, aby s ostrou akcí začli až tehdy, když budou chtít umřít tím nepomalejším a nejbolestivějším způsobem. Faktem je, že většina lidí co se nebojí smrti si to vždycky tak nějak těsně před odchodem do ráje začne rozmejšlet :-)). 

S pozdravem Jan Novák