Boj se psem – dopis
(Publikováno se svolením autora dopisu)
Vážený pane Chlíbku,
s velkým zájmem jsem si přečetl Vaši knížku Záškodník. V rámci rodinné tradice (strýc byl instruktor jednotek pohraniční stráže pro přežití a boj v týlu nepřítele) mi většina zmíněných technik není neznáma a dokonce jsem měl tu čest mít jednotku Specnaz za protivníka. Jsem velmi rád, že knížka Záškodník vyšla, přinesla několik nových zajímavých nápadů (termoska, přesazování jedlých plodin, bronz z elektrošrotu apod.)
Ve své knížce uvádíte některé metody boje se psy a poznámku, že kromě malé holky a pitomce se ubrání psovi každý. Dovolte, abych jako bývalý vojenský veterinář přičinil několik poznámek ze své praxe:
Psa typu německého ovčáka apod není třeba zabíjet (zvlášť v mírových podmínkách by to ve střední Evropě vyvolalo nežádoucí pozornost) a psa lze zneškodnit v okamžiku jeho útoku výskokem uchopením za kůži vedle hrtanu. Pak lze psa převrátit na záda a podržet ho v této podřízené pozici po několik sekund, dokud pes nezakňučí. Pak je možno jej pustit a tento pes Vás již nikdy nenapadne.
Další zmínka se týkala obrany vsunutím prstů do krku. Tento postup navazuje pouze na nezdařenou obranu plochou dlaní. Pes neskousne, dokud nerozevře tlamu na větší rozměr, než je průměr předmětu, do kterého se chce zakousnout. Pokud tedy nastavíte psovi dlaň na plocho, překvapí ho, že nedokáže natolik otevřít tlamu. Začne tedy stáčet hlavu na stranu a Vy můžete pohybem ruky přimět psa k dalšímu stočení hlavy. Druhou rukou uchopíte psa na zmíněném místě. Pes se otočí po ruce, která ho uchopila a v ten okamžik ho uchopíte druhou rukou z druhé strany. Protože tou dobou obvykle stojí pes na zadních nohách nebo je ve výskoku, podmetem (ogo.shi nebo osoto-gari) dostanete psa na záda a zalehnete ho. Pes se obvykle za 2-3 sekundy vzdá. Pokud přiběhne hlídka se samopalem, nebude střílet na svého psa. Následně vržením psa proti psovodovi získáte výhodu při útoku na psovodovu zbraň. Jednou poražený pes Vás již s největší pravděpodobností znovu nenapadne. Rovněž do stopování člověka, který ho již jednou porazil, se psovi příliš nechce a Vy máte větší šanci přežít blízko střeženého prostoru. Pokud však psa smrtelně zraníte, psovodi obvykle nejprve střílejí a teprve potom Vás , těžce zraněného a neschopného účinného odporu, dopraví k „taktickému výslechu“.
Pokud při obraně plochou dlaní pes přece jen dokáže dostat čelisti do polohy, kdy Vás do ní může kousnout, nastává situace, kdy nemáte dost času s rukou uhnout. Pak můžete jedině vrazit ruku psovi do tlamy a uchopit ho za jazyk. Pes se vzápětí vzdá. Prvoplánový pokus vrazit psovi prsty do tlamy vyžaduje dvojnásobek času a Vaši nevýhodu, protože pes reaguje mnohem rychleji.
Problém nastává u lidí starších 30-35 let, kdy se reakční doba prodlužuje. Zamlada jsem od sebe trhal psy ve rvačce, každou rukou jednoho. Chytal a pacifikoval jsem psy, kteří se vymkli kontrole , a pak ve věku 38 let byl jeden pittbull rychlejší a prokousl mi rameno. (krční tepnu jsem naštěstí uhájil). Pak mne jeden dokázal kousnout do ruky a jeden dostat na zem. Pochopil jsem, že jsem prostě zestárl a že po čtyřicítce jsou věci, které je třeba přenechat mladším.
Přesto jsou psi, se kterými jsem nenašel odvahu změřit síly: První kavkazský ovčák, kterého jsem viděl, byl majorem sovětské armády, v Afghánistánu zničil 27 tanků (dnes se již používají batůžky s oddělitelnou magnetickou minou) a zakousl asi 90 pěšáků. Proti takovému psu nemá ozbrojený pěšák šanci. Takový pes totiž neskáče ale útočí jako žralok, tlamou dopředu. Při svých cca 80 – 90 kilogramech povalí každého člověka a ještě během pádu mu buď vytrhne vnitřnosti nebo ukousne hlavu jedním hryznutím. Obvykle mu stačí 1,2 sekundy na dva lidi. Podobná plemena jsou jihoruský pastevecký pes,karelský medvědí pes, Turkmenská alabaja apod.
Pro člověka je dále velmi obtížné ubránit se neočekávanému útoku ze tmy, obvykle z boku. Útok trvá obvykle kolem 0,4-0,7 sec. Toto nečekané kousnutí bývá velmi demoralizující. Zde je určitou možností předem se naučit postup okamžitého pudového protiútoku pohybem proti útočícímu psu. Přesnost zákusu pak není tak dobrá a jeho účinek je o něco menší (vyzkoušel jsem na vlastním předloktí).
Za mnohem lepší než boj se psem ale považuji (pokud je to alespoň trochu možné) psa „ukecat“ a uplatit. Obvykle nosím v maskáči hrst piškotů. I když si ho cvičený pes nevezme, považuje to za vstřícné gesto. Kdysi jsem takhle o sázku odvedl z kotce největšího zabijáka u pohraniční policie.
Mám i „veselou historku z natáčení“ : Když naši psovodi nechtěli být rušeni, zavřeli se do psince za bránu a vypustili psa. Nikdo z důstojníků si je tam netroufal rušit. Přelezl jsem bránu, protože jsem neměl čas čekat až se psovodi uráčí reagovat na štěkajícího psa a seskočil jsem dolů. Pes, který přiběhl, mne skutečně neměl rád a chtěl se prát. Strčil jsem ruce do kapes pláště, jestli v nich mám piškoty. Neměl jsem, ale měl jsem tam gázu páchnoucí dezinfekcí. Dal jsem ji psovi očichat , ten stáhnul ocas mezi nohy a zmizel v boudě.
Přeji Vám hodně úspěchů a zajímavých zážitků. Třeba se někdy potkáme, rád bych se Vás zeptal na některé zážitky z výcviku a zkušenosti.
Ve své knížce uvádíte některé metody boje se psy a poznámku, že kromě malé holky a pitomce se ubrání psovi každý. Dovolte, abych jako bývalý vojenský veterinář přičinil několik poznámek ze své praxe:
Psa typu německého ovčáka apod není třeba zabíjet (zvlášť v mírových podmínkách by to ve střední Evropě vyvolalo nežádoucí pozornost) a psa lze zneškodnit v okamžiku jeho útoku výskokem uchopením za kůži vedle hrtanu. Pak lze psa převrátit na záda a podržet ho v této podřízené pozici po několik sekund, dokud pes nezakňučí. Pak je možno jej pustit a tento pes Vás již nikdy nenapadne.
Další zmínka se týkala obrany vsunutím prstů do krku. Tento postup navazuje pouze na nezdařenou obranu plochou dlaní. Pes neskousne, dokud nerozevře tlamu na větší rozměr, než je průměr předmětu, do kterého se chce zakousnout. Pokud tedy nastavíte psovi dlaň na plocho, překvapí ho, že nedokáže natolik otevřít tlamu. Začne tedy stáčet hlavu na stranu a Vy můžete pohybem ruky přimět psa k dalšímu stočení hlavy. Druhou rukou uchopíte psa na zmíněném místě. Pes se otočí po ruce, která ho uchopila a v ten okamžik ho uchopíte druhou rukou z druhé strany. Protože tou dobou obvykle stojí pes na zadních nohách nebo je ve výskoku, podmetem (ogo.shi nebo osoto-gari) dostanete psa na záda a zalehnete ho. Pes se obvykle za 2-3 sekundy vzdá. Pokud přiběhne hlídka se samopalem, nebude střílet na svého psa. Následně vržením psa proti psovodovi získáte výhodu při útoku na psovodovu zbraň. Jednou poražený pes Vás již s největší pravděpodobností znovu nenapadne. Rovněž do stopování člověka, který ho již jednou porazil, se psovi příliš nechce a Vy máte větší šanci přežít blízko střeženého prostoru. Pokud však psa smrtelně zraníte, psovodi obvykle nejprve střílejí a teprve potom Vás , těžce zraněného a neschopného účinného odporu, dopraví k „taktickému výslechu“.
Pokud při obraně plochou dlaní pes přece jen dokáže dostat čelisti do polohy, kdy Vás do ní může kousnout, nastává situace, kdy nemáte dost času s rukou uhnout. Pak můžete jedině vrazit ruku psovi do tlamy a uchopit ho za jazyk. Pes se vzápětí vzdá. Prvoplánový pokus vrazit psovi prsty do tlamy vyžaduje dvojnásobek času a Vaši nevýhodu, protože pes reaguje mnohem rychleji.
Problém nastává u lidí starších 30-35 let, kdy se reakční doba prodlužuje. Zamlada jsem od sebe trhal psy ve rvačce, každou rukou jednoho. Chytal a pacifikoval jsem psy, kteří se vymkli kontrole , a pak ve věku 38 let byl jeden pittbull rychlejší a prokousl mi rameno. (krční tepnu jsem naštěstí uhájil). Pak mne jeden dokázal kousnout do ruky a jeden dostat na zem. Pochopil jsem, že jsem prostě zestárl a že po čtyřicítce jsou věci, které je třeba přenechat mladším.
Přesto jsou psi, se kterými jsem nenašel odvahu změřit síly: První kavkazský ovčák, kterého jsem viděl, byl majorem sovětské armády, v Afghánistánu zničil 27 tanků (dnes se již používají batůžky s oddělitelnou magnetickou minou) a zakousl asi 90 pěšáků. Proti takovému psu nemá ozbrojený pěšák šanci. Takový pes totiž neskáče ale útočí jako žralok, tlamou dopředu. Při svých cca 80 – 90 kilogramech povalí každého člověka a ještě během pádu mu buď vytrhne vnitřnosti nebo ukousne hlavu jedním hryznutím. Obvykle mu stačí 1,2 sekundy na dva lidi. Podobná plemena jsou jihoruský pastevecký pes,karelský medvědí pes, Turkmenská alabaja apod.
Pro člověka je dále velmi obtížné ubránit se neočekávanému útoku ze tmy, obvykle z boku. Útok trvá obvykle kolem 0,4-0,7 sec. Toto nečekané kousnutí bývá velmi demoralizující. Zde je určitou možností předem se naučit postup okamžitého pudového protiútoku pohybem proti útočícímu psu. Přesnost zákusu pak není tak dobrá a jeho účinek je o něco menší (vyzkoušel jsem na vlastním předloktí).
Za mnohem lepší než boj se psem ale považuji (pokud je to alespoň trochu možné) psa „ukecat“ a uplatit. Obvykle nosím v maskáči hrst piškotů. I když si ho cvičený pes nevezme, považuje to za vstřícné gesto. Kdysi jsem takhle o sázku odvedl z kotce největšího zabijáka u pohraniční policie.
Mám i „veselou historku z natáčení“ : Když naši psovodi nechtěli být rušeni, zavřeli se do psince za bránu a vypustili psa. Nikdo z důstojníků si je tam netroufal rušit. Přelezl jsem bránu, protože jsem neměl čas čekat až se psovodi uráčí reagovat na štěkajícího psa a seskočil jsem dolů. Pes, který přiběhl, mne skutečně neměl rád a chtěl se prát. Strčil jsem ruce do kapes pláště, jestli v nich mám piškoty. Neměl jsem, ale měl jsem tam gázu páchnoucí dezinfekcí. Dal jsem ji psovi očichat , ten stáhnul ocas mezi nohy a zmizel v boudě.
Přeji Vám hodně úspěchů a zajímavých zážitků. Třeba se někdy potkáme, rád bych se Vás zeptal na některé zážitky z výcviku a zkušenosti.
MVDr Zdeněk Cvrček, Liberec
Komentáře: 22
Co 40 kg amstafa,ale co se 70-80 kg Moskevákem ? Ten člověka zikviduje i s košíkem na čumáku.
Kdo se bojí, nesmí do lesa 🙂 ! Přijde mi smutné, ale i úsměvné, jak se tu rozebírá střelba po psech. Skoro bych řekl, že většina by si měla zajít psychologovi a ego si spravit jinak. Pokud máte skutečně panickou hrůzu z volně pobíhajících agresivních psů bez svého pána, a že se to bohužel stvává, noste sebou pepřák. To je dost důrazný argument na odstrašení dřív, než si pustíte do trenek 😉
Vážení přátelé, respektuji Vaše názory a zkušenosti. Běhám 35 let, i dost daleko od „civilizace“, kde auty venčí velké psy různí majitelé. Začal jsem běhat beze zbraně, po zkušenostech (které jsou častější) mám bodnou zbraň a teleskop. Ale necítím se dobře a po přečtení Vašich zkušeností vůbec ne. Co mám mít s sebou?? Díky Jardík
ahoj,
no rad by som pridal niekolko poztrehov z mojho zivota dufam ze niekomu pomozu
od malicka sme mali doma psov prichadzal som s nimi do kontaktu denne ci uz nasimi alebo kamaratovymi a tak celkovo
ako asi 3. psa ked som bol maly si moji rodicia zaumienili kupit polovneho psa rasy airdelleterier taky 30-40 kg foxterier s ostrejsou povahou vsetko sa zdalo ok hral som sa s nim ako kazdym inym az kym ho nasi nezacali davat do koterca kde chodili okolo deti a vraj ho drazdili palicou, po nejakom case ho bravali domov to uz mal tak mozno 2 roky a bol skoro plne vyrasteny( ja som mal vtedy asi 12 rokov a takych mozno 60-70 kg)
pocas pobytu na zahrade v koterci sa unho vybudovala nejaka mentalna porucha vdaka ktorej pri sebemensom pohybe dietata jeho smerom uplne nepricetne utocil samozrejme aj na mna – mal som vtedy velke stastie ze sa mi vsetky utoky podarilo odvratit relativne bez ujmy velka cast smerovala na krk a hlavu, jednoho mojho kamarata dohryzol na sitie lytka a jednomu uplne malemu dievcatku rozparal ruku komplet po dlzke na kost (stale nasi hrali ze je ich drsny milacik) po tom ako ho strelil na polovacke polovnik (udajne ho rozparal diviak – oficialna verzia) si kupuli nasi druheho airdelleteriera vraj osvedcena rasa …. je vsak uplne iny druha strana mince kamaratsky obranar rodiny momentalne uz v slusnych rokoch maximalne na mna zavrcal ked sa mu uz nieco velmi nepacilo nikdy nikoho nekusol len tak lebo spravil nespravny pohyb, co som tym chcel povedat:
psy maju totalne rozne povahy jeden zdupka jeden vas skutocne moze chciet zabit len tak … ak ste mentalne a telesne dost silny mate sancu sa ubranit psovi maximalne do polovice vasej vahy (to sa mi potvrdilo aj s ridgebackom ked uz som mal okolo 110kg kym mal zhruba do 50 kg slo to) viac uz mate problem bez zbrane nehovoriac
dalsia vec ak je pes 3 metre od vas a chce vam nieco spravit mate veliky problem stihnut reagovat leda tak si zakryt nejake zivotne dolezite casti tela pricom ho mozete poriadne nakopat do slabin najlepsie tazkymi botami, ak sa vam ho podari zvalit na chrbat pritlacit kolenom krk (metajuceho sa vacsieho psa za ziadnu kozu na krku nechytite ani neudrzite to vam garantujem max na benci mam 140kg) a proste ho udusit lebo on proste neprestane kym nezdochne, ak mate noz podrezat, rozparat, zapichnut medzi stavce v krcnej chrbtici, kaser som nikdy nepouzil aj ked ho nosim ale 100% by som sa nespoliehal kamarat mal pripad ze pes na to totalne nereagoval ale stale je to lepsie ako hole ruky.
na pchanie ruky do tlamy tiez zabudnite vacsi pes vam najskor rozdrvi kost a potom metanim sa potrha aj vsetky vaziva takze mozete ist amputovat …. mozno ludia akoze znalci oponuju skusenostami, ale skusenost na cvicaku nieje realita mate 10cm hruby rukav ktory normlane so sebou nemate a psy su stale pod dohladom v realite nepricetne utociaci pes je trochu ine kafe …
ktokolvek si mysli ze je to prehnane dajte si do rovnice ludske zdravie / zivot VS zivot psa kto povie ze zivot psa je viac je chory
vravim vsetko v medziach psej vahy do max polovice vasej !!! (samozrejme +- rasa)
na kaukazaky a podobne polomedvede zabudnite pokial vam chcu nieco spravit a nemate sajgu, .500 S&W alebo nieco podobne co robi velke diery velmi rychlo a viete s tym zaobchadzat mate velmi velmi velky problem
ad kopie : kto nosi so sebou kopie ?? preberte sa je rok 2013
ad samopaly : kolega z PPU vravel ze na nich vo dvore vystartoval pitbull taky klasicky dvorovy nezvladnuty nevybureny … 17 ran z MP5 ( do mp5 sa davaju pretlakovane 9×19 naboje) kym prestal utocit a lahol (ak si myslite ze trafite miechu alebo niekolko krat mozog lepsie ako trenovany PPUckar ste na omyle …. priestrel srdca v sekundovych zalezitostiach tiez nemusi vobec nic znamenat a pri adrenaline v praxi ani nic neznamena)
tolko ku psom ktore vam chcu nieco spravit a este ak su svorka alebo na „svojom“ pozemku chodte prec z pozemku alebo ak ste v lese idu k vam a mate cim rovno ich zastrelte (najlepsie sefa ako uz niekto uviedol, 200m od obydlia ajtak nemaju bez obojka co robit) aj relativne maly pes vam moze do ani nie velkej rany vniest infekciu z ktorej vas uz nikto nedostane, utoky z viacerych stran je tiez velmi velmi tazke odvratit, idealna obrana je taka ktora pripusta nulovu mieru rizika teda drzat si ich od tela co najdalej najlepsie sa im vyhnut
co moze byt napriklad tazke ked zijete na lazoch a ludia s oblubou vencia z pravidla totalne nezvladnute psy tak ze otvoria branu …. a potom ju zase zavru
nemyslim si ze som paranoidny ale ked vidim ako si ludia co raz viac kupuju malamuty, pittbully a vacsie telce do bytov lebo je to cool a lebo je to velky pes za dobrych 80% si znich robia hracky a necvicia ich
je tu velky socialny problem a to nehovorim o tom ze chodim behat a ked taky pes
vidi bezca to je kapitola sama o sebe … reci paniciek „on vam nic nespravi“ a „chce sa hrat“ ked okolo vas skace „rozdovadeny“ stafford kuse do coho sa da ma vytacaju do nepricetnosti
niekolko krat som zvazoval podat trestne oznamenie za ohrozenie z nedbalosti, alebo nieco podobne ale na sude by to nepreslo lebo tam mala podobne drbnutu kamaratku …
pri behani som niekolko krat stretol aj osamotene psy bez pana aj dost velke, ale doraznym zavelenim „zmizni“, „tahaj het“ celom k nemu sa zataial vzdy dali na utek takze chvala bohu k nicomu vaznemu zatial takto nedoslo odmietam riskovat mensiu vzdialenost ako 10-15m od psa ktoreho nepoznam
niektore psy si vas nevsimnu ani ked okolo nich prebehnete ine vas zacnu nahanat z 100m ak sa otocite chrbtom mate ho na krku nebojte sa a nerobte to !!!
ako som uz povedal v civile je kazdy pes iny kazda situacia ina vzdy zaberie nejaka ina reakcia spravne vyhodnotenie vyzaduje skusenosti nie recepturu nic take neexistuje navody su super, ale ak nerozumiete pravidlam hry navody su vam nanic
rozumejte im a zlym sa vyhybajte to je najlepsia obrana ako pri vsetkom
Zastelením psa, alebo jeho zneškodnenie iným ,,hlučným“ spôsobom sa človek prezradí. Naši predkovia (mám na mysli starých Slovanov) a ešte nedávne pôvodné kmene amerických indiánov, eskymákov, afrických domordcov a iných národov zdieľajúcich svoje životné prostredie so životu nebezpečnými zvieratami (vlci, medvede, levy ..atď) mali jednu veľmi účinnú zbraň – kopiju. Nemusí mať 3m, stačí na výšku človeka. Lov medveďov sa vykonával hlavne v zime, kedy lovec vošiel na miesto jeho zimovania (lebo má väčšinou len jeden východ) a tam ho zabil. Masajovia lovili (lovia?) leva tak, že ho zahnali na miesto odkiaľ nemohol uniknúť. V prípade útoku bol najefektívnejší protiútok. Kopija má veľmi dobrý a silný prienik, navyše si ňou okolo seba možno udržať pomerne široký rádius. Nehovorím že treba byť ako jeden zo Sparťanou z filmu 300 :D, ale na zamyslenie to stojí. Človek použitím rozumu bol vždy najchytrejším predátorom, a o vrchol potravinového reťazca sa s niečím iným delil len málokedy (nerátajúc tých najmenších – baktérie a výrusy, ktoré to ešte stále majú akosi pod palcom a zrejme tomu ani inak nebude 😀 ). V dnešnej dobe je však táto kategória ľudí zastúpená len v malom počte, žijeme v relatívne sterilných mestách a obydliach s falošnými predstavami o divožijúcich zvieratách a strety s niečim čo disponuje prirodzenými zbraňami si inak ako so strelnou zbraňou už ani nevieme predstaviť. Pritom práve mestá sú prostredím, v ktorom je oveľa ťahšie prežiť. Mne osobne je ľúto, keď pes ktorého ja osobne považujem za najinteligentnejšie zdomácnené zviera a nezištného priateľa bez predsudkov je zabitý, ale jeho výcvik (resp. ,,nevýcvik“) z neho činí doslova a do písmena zbraň. Preto najlepšou obranou bude vždy prevencia a vyhnutie sa stretu. Kamarát žijúci v oblasti Východoslovenskej nížiny bol aj so susedovými deťmi sadiť paradajky do poľa. Ako zatĺkali koly k paradajkám zaregistrovali ako sa zo smeru kde majú rómovia svoju osadu rúti stredne veľký pes (tak do 30 kg). Vytrhol kôl čo mal najbližšie po nohe, medzitým už bol pes celkom pri nich, a zarazil ho do neho tak, že bol ešte na dlaň v zemi. Pre deti to síce nebol príjemný pohľad, ale pochopili že daná situácia a pre ochranu zdravia či života si to proste vyžadovala. Úbohý pes potom za krátko v bolestiach dodýchal, škoda ho bolo. Vina úplne jednoznačne pripadá nezodpovednému majiteľovi. Za trapné považujem aj súčasné zakazovanie „bojových“ či nebezpečných plemenien, lebo je jasné že nebezpečného psa robí nevhodná starostlivosť, výchova a nevýchova (ako s deckom.. čo potom z neho vyrastie?). Pes vycvičený skoro na každý možný podnet má už aj svoje roky, za dva roky proste psa nikto na všetko nepripravý.. a tam nastupuje inštinkt. Aj pes cvičený na odzbrojenie si s kopijou nedá rady (pokiaľ sa s ňou nemáva ako s kyjakom), lebo jej nestihne odskočiť. Pes ,,likvidátor“ (ako napr. spomínaný kaukaz) zase bezhlavo útočí, takže ten sa na kopiju napichne ako špekačka. Toť len taký môj postreh ako človeka z doby kamennej 😀
Dobrý den, mám takový problém se psy neschopných majitelů, na veřejnosti kolem mě poskakují a štěkají na mě a já nevím, jestli ta situace za půl vteřiny nevyústí v zakousnutí se psa do mě a opravdu nemám chuť si ve svém věku hrát na nějakého paragána.Chtěl bych se tedy zeptat, jestli smím již v tento okamžik na psa střílet, nebo jestli musím čekat až na skutečné zakousnutí. Při útoku člověka se napadený obvykle musí nechat přizabít, aby soud vyhodnotil střelbu jako přiměřenou, ale zde se jedná přece jenom o něco jiného. Také bych se chtěl zeptat, jestli ten trik s desinfekcí funguje při použití jakéhokoliv prostředku(Savo atd.), nebo jestli je třeba použít nějaký specifický a dále pak, jestli funguje i na takové ty panelákové psy, kteří celí den chrápou v bytě plném různých umělých aromat.Díky.
PS.:Chtěl bych poznamenat, že jsem nikdy žádného psa netrápil, na cizí psy nesahám, nekoukám se jim do očí a dělobuchy jsem házel naposledy na vojně.
Myslím že otočit psa na záda jen tak nezvládneš, pokud pes váží pár kilo tak jo ale zkus otočit mýho amstafa, na cvičáku to kolega v celoobleku zkoušel a myslím že kdyby ten celooblek neměl byl by po smrti.Psa se mu nepodařilo chytit ani za nohu, myslím že když na člověku visí skoro 40 kilo dynamické váhy tak s tím horko těžko něco udělá.